Jak přilákat opylovače: Hmyzí hotely i pískoviště pro samotářky
Domky, které lákají ke hnízdění včelky samotářky, se na zahradách naštěstí objevují stále častěji. Většině z nich takzvaný hmyzí hotel vyhovuje, ale některé se raději ubytují v suché zídce nebo pískovišti.
Včelky samotářky ním mohou poskytnout ještě lepší opylovací služby nežli včely medonosné. Jsou otužilejší a zahradě věrnější. Na rozdíl od včel medonosných nežijí v obřích rodinách s dokonalou dělbou práce, ale každá se sama stará o svou malou rodinku, kterou může založit právě na naší zahradě.
lcrms / Shutterstock.com
Samotářky si vybudují hnízdo, nakladou do něj vajíčka, připraví potravu pro budoucí larvy. Dále se o potomstvo starat nemusí, ale příprava samotná je stojí spoustu úsilí. Z nektaru a pylu tvoří výživné bochánky a každému vajíčku přichystají jeden. Bezpečně schované larvě musí vystačit po celou dobu růstu. Nakonec se zakuklí a promění v dospělou včelu. Druží se většinou jen v čase páření - samečci vyhlížejí samičky a o jejich přízeň spolu vzájemně zápolí. Jakmile však zajde slunce, často spí mládenci pospolu v družném chumlu.
Ed Phillips / Shutterstock.com
Podzemní včelky
Mnohé samotářky si hnízda hloubí v zemi - například chluponožky, ploskočelky či pískorypky. Nejprve vyhrabou chodbičku a komůrky pro jednotlivá vajíčka, pak ještě potáhnou stěny obydlí vodotěsnou hmotou, kterou vylučují ze žláz. V podzemí totiž larvy a poté kukly stráví celý rok, než příštího léta vylétnou ven.
"Blánou z poněkud odlišného materiálu vystýlá své plodové komůrky pelonoska. Výstelkou je bílá vosková hmota, kterou samička přidává larvám i do potravy. Larva se po zkonzumování pylové kuličky pustí i do jedlého obalu své buňky, jako by to byl oplatkový pohárek na zmrzlinu. Tento podivuhodný způsob přilepšování larvální krmě není v dějinách včelího roku jen vzácnou kuriozitou, ale je i zajímavou vývojovou novinkou. Až do jeho objevu považovali entomologové včelu medonosnou za jediného člena rozvětveného včelího příbuzenstva, o němž bylo známé, že svůj plod krmí žláznatými výměšky" přibližuje podivuhodný svět samotářek entomolog Jan Ždárek ve své jedinečné knize Hmyzí rodiny a státy (Academia 2013). Vysvětluje také, že samotářské neznamená nevraživé - včelky mohou na vhodných místech hnízdit v těsném sousedství: "Největší agregace společenských poustevnic byla objevena u ruské řeky Baryš. Na písečném břehu 10 až 150 m širokém a 7 km dlouhém vybudoval jeden druh chluponožek a dva druhy ploskočelek přes 12 milionů podzemních hnízd! Je opravdu záhadou, jak po návratu z pastvy najde každá z obyvatelek tohoto včelího velkoměsta vchod právě do té své domácnosti".
Kamieniak Sebastian / Shutterstock.com
Pískorypkám, ploskočelkám a dalším druhům, které si chodbičky hrabou, na zahradě dobře poslouží například skalka oboustranná suchá květinová zídka z kamenů nespojených maltou a vyplněná pískem. Skvělý je rovněž odkrytý písčitý srázek, nebo volné místo na rovině s lehkou písčitou půdou, kyprou do půlmetrové hloubky. Takové snadno vytvoříme, když necháme volný kousek štěrkového trvalkového záhonu (samozřejmě bez mulčovacích textilií a nejlépe s drobnějším materiálem). Také opuštěné dětské pískoviště s volně loženým pískem je pro včelky hnízdící v zemi přesně tím, co hledají. Kraje můžeme osadit suchomilnými trvalkami, takže do zahrady pěkně zapadne.
thatmacroguy / Shutterstock.com
Drvodělky, maltářky, zednice a čalounice, naše pomocnice
V zemi hnízdí mnoho druhů samotářek, ale zdaleka ne všechny. Drvodělky komůrky hloubí pro změnu v trouchnivém dřevě. V zahradě jim proto ponechejme trouchnivý pařez, nebo přichystejme tlející kládu či hraničku polen.
Zednice a maltářky ke kameni či zdi nalepují miniaturní domky z bláta. Rády využijí také starou hlemýždí ulitu nebo duté stéblo a do něj umístí několik komůrek za sebou, které od sebe oddělí přepážkou z rozžvýkaného listu. Čalounice vždy hledají již hotové dutiny - chodbičky, které ve dřevě vykousaly larvy hmyzu, nebo dutá stébla, která si vytapetují kousíčky listů nebo květů. Právě tyto druhy jsou nejvděčnějšími nájemník hmyzích hotelů. K hnízdění jim poslouží navrtané špalky či cihly.
lcrms / Shutterstock.com
Otvory by měly být vodorovné, alespoň 10 cm dlouhé, s různě velkými průměry od 4 do 10 mm. Využít můžeme i dutá stébla rákosu, bambusu, větvičky bezu, malin, ostružin - vložíme je do nádob nebo poliček hmyzího hotelu tak, aby ležely vodorovně a měly zadní otvory kryté.
Špalky i svazky stébel uložíme společně pod stříšku, která celou ubytovnu ochrání před deštěm.
Celek může mít nejrůznější podobu, využít lze staré dřevěné bedny, palety, pálené tašky, nebo ze dřeva vytvořit vlastní působivé kreace. A pokud nemáme čas, možnost či chuť ubytování sami tvořit, hmyzí hotýlky lze dnes i zakoupit.
Některá oddělní můžeme vyčlenit i pro další užitečné hosty - například zlatoočky a škvory. Vyplníme je slámou a směsí nařezané slámy se zeminou.
Zanna Pesnina / Shutterstock.com
Celý hotýlek umístíme na slunné, před větrem chráněné místo. A pokud si na larvách přilétají pochutnat strakapoudi, vyplatí se přední stěnu ochránit pomocí pletiva.
Pokud v zimě uhodí silné mrazy, můžeme celou ubytovnu dočasně opatřit prodyšnou izolací - přehodit dekou, obložit slámou. Ovšem nejpozději v předjaří ji nezapomeneme sundat.
Obsazené dutinky poznáme podle toho, že je včelky uzavřou. Vyvíjející se larvy pak potřebují pouze klid.
