Rozkvetla Pouštní růže

Pouštní růže - Adenium obesum

Tuto květinu mám už několik let. K její koupi mě nalákaly nádherné květy této zvláštní rostliny, která patří mezi sukulenty.

Jenže mě se nedařilo přivést květinu ke kvetení. Vloni jsem nad ní "zlomila hůl". Nechala jsem jí osudu a občas jí jen zalévala.

Na jaře sice shodila pár listů, ale i nasadila na květ. Nyní má na jednom vrcholu 5 květů.

Mám z adenia velkou radost. Jen nevím, kterým trikem jsem jí přiměla ke kvetení.

Kulkas zamiolistý

Odpoledne jsem zalévala květiny a zjistila, že mi kulkas kvete. "Za rohem" má ještě jeden zárodek květu.

Když jsem květ viděla ještě skrytý, myslela jsem si, že květině roste další výhon s listy. Proto mě dnes květ překvapil.

Kulkas mi už kvete poněkolikáté.

 

 

Květ focený bleskem.

 

 

A bez blesku.

 

Takto se nám nachumelilo 14. ledna. Bylo toho asi 20 cm, sníh byl mokrý a slehával se.

Sníh pár dnů držel, ale pak přišlo oteplení a za pár hodin byl fuč.

Dnes odpoledne padal sníh s deštěm a pak přešel v déšť.

Přesto jsem stihla nasbírat do barelu sníh, který po roztátí slouží k zalévání květin. Měla jsem 1 1/2 barelu.

Voda dost ubývá, protože zalévám všechny květiny v domě i v zimní zahradě.

Větší barel by se mi do zim.z. nevešel a také, kdo by se tahal s vodou po schodech. Úplně mi stačí tahat vodu v konvích do 25-ti litrových barelů.

Ale co bych pro své kytičky neudělala. Dešťová voda jim prospívá.

 

Nové květiny

Ke Dni matek jsem dostala dvě nové květiny - orchidej a kalonchoi.

Dřív jsem nemohla fotky vložit, protože B.cz blbne. Jen dostat se k napsání tohoto článku, je horší jak trhání zubu.

Ještě mám spoustu fotek ze zahrádky. Snad se mi je podaří upravit a vložit.

O barvu orchideje jsem si řekla, protože mi moje první, která byla fialová, nedávno odešla.

Měla jsem a mám z obou kytiček velkou radost.

Kalanchoe má ještě hodně nerozvitých poupat. Nyní už kvete víc.

Karisa - voňavá kráska

Karisu velkokvětou (Carrisa macrocarpa) můžeme pěstovat jako pokojovou rostlinu. Má jemné bílé květy připomínající jasmín, které sladce voní.

Původ má v Jižní Africe v provincii Natal, proto ji také lidé znají spíše pod názvem natalská švestka - a její plody toto ovoce svým tvarem opravdu připomínají. Jsou oválné, dlouhé asi 4 centimetry, mají lesklou slupku, která červenou nebo tmavě hnědou barvu, dužnina se dá jíst, v tropických a subtropických oblastech z nich dělají džemy, sirupy, želé, dávají je do koláčů nebo pojídají jen tak čerstvě utržené. Chuť se dá srovnat s brusnicemi s náznakem chuti jahod nebo jablek. Jsou bohaté na vitamíny A, B a C, fosfor i vápník a hořčík.

Také v tuzemských podmínkách je možné tuto rostlinku pěstovat, a nejlépe v květináči. Je nenáročná, stačí ji běžný zahradnický substrát, velmi důležitá je ale drenážní vrstva, protože nesnáší přemokření a můžou jí začít hnít kořeny. Před příchodem prvních podzimních mrazíků ji musíme včas schovat, mladé rostliny totiž mráz nesnášejí, starší vydrží teploty do minus 4°Celsia. Během vegetace přidáváme do zálivky hnojivo, v zimě už tolik nezaléváme a vůbec nehnojíme. Nejvhodnější teplota na přezimování je kolem 10°Celsia. Důležitý je udržovací řez, to pak natalská švestka bohatě rozkvete a tvoří více plodů. Voní především v noci. Je lepší mít dvě rostlinky a opylovat je pomocí štětce.

Musíme dát pozor na to, že na karise jsou až pět centimetrů dlouhé trny, které rostou v páru nebo jsou jen po jednom. Při poranění vytéká z kytky bílé mléko a celá, včetně semen, je jedovatá. Jedlý je pouze plod.

Vánoční kaktus???

Během prosince vykvetly oba vánoční kaktusy, které mám. Jednomu říkám "starý", protože ho mám déle. Druhý je logicky "nový". Ten bývá daleko víc obalený květy. V zimě jich měl 28 a starý jen 9. To ale nevadí, mám je oba ráda a mám z kvetení radost. Dřív se mi totiž nedařilo vánoční kaktusy pěstovat.

Nyní mají druhou vlnu kvetení. Není už tak bohatá, ale udělá stejnou radost. Chvilku jim to vydrží, protože mají ještě další poupata.

"Starý" kaktus.

Nové primulky

Manžel mi v pátek přivezl z delší cesty tři nové primulky. Nebyly myšleny jako dárek k Valentýnu, ten neslavíme. Možná jako opožděný dárek k svátku. Nebo jen tak.

Každopádně mi udělaly velkou radost.

Hned jsem je umístila do zimní zahrady, kde vydrží déle než v obýváku. Po odkvetení půjdou také do zahrádky. Jen bude dilema, kam je dát. Mnoho možností už není.

Při přebírání kytiček jsem se domnívala, že primulky jsou jen dvě a třetí je gloxínie. Není, spletl mě tvar květů. Když jsem jí druhý den zalévala, zarazil mě květ. Podívala jsem se lépe na listy a bylo jasno.

Dnes zahradníci produkují neuvěřitelné varianty primulek, ale i jiných květin.

Podívejte se na ty krasavice!

Tahle mě na první pohled spletla. Je trochu omšelá, ale to se spraví.

Tato pokvete dlouho. Má ještě jeden stvol s poupaty květů.

Modrá kráska. Jsem zvědavá, jestli si podrží barvu i do dalších let.

Mějte hezké únorové dny!

Nenápadný květ

V týdnu jsme se s vnučkou bavily o jedné pokojové rostlině - kulkasu. Říkala jsem jí, že také kvete, a to dost nenápadně. Vnučka mi ukazuje na květinu a říká: "Asi takhle". A já koukám jako blázen, že mi kulkas kvete.

Palice květu má výšku 7 cm.

Možná bych si květu všimla při zalévání.

Nová orchidej

Začátkem roku jsem chodila k lékaři kolem jednoho květinářství. To mělo za výlohou krásnou orchidej, takovou puntíkovanou.

Brousila jsem si na ní zuby, ale protože jsem měla problémy s kyčlí, nechtělo se mi tahat ještě kytku.

Včera jsem byla na kontrole u jiného lékaře a řekla si, že si orchidej koupím.

Puntíkatá už byla pryč.

Koupila jsem si jinou - bledě růžovou s bílým okrajem.

Časem dojde ještě na klasickou fialovou, protože ta moje se rozhodla mě opustit. Zkouším ji zachránit, ale moc se nedaří.

Zatím mi dělají radost dvě fialové mini orchidejky a dvě žluté - každá jiná. Kvete i bílá mini orchidej, už delší dobu.

Nyní mě bude těšit i růžová.

Poupat má hodně. Snad přesunem neutrpěla šok a neopadají.

Živoucí a originální vánoční výzdoba

Živoucí a originální vánoční výzdoba: Využijte méně známé rostliny

Když svátky vánoční, pak červená hvězda a bramboříky. Není to ale trochu nuda? Je přece spousta dalších rostlin, které vypadají noblesně, přinášejí pohodu a lze jimi navodit slavnostní atmosféru.

Ohnivé papričky

Pocházejí z Jižní Ameriky a ještě před několika lety je u nás téměř nikdo neznal. Dnes jsou běžně k dostání kultivary vyšlechtěné pro pěstování v bytech. V předvánočním období tak můžeme obdivovat tvary listů a kresby na nich, ale především barvy plodů. Papričky (Capsicum) během dozrávání procházejí barevnou proměnou, plody nedozrávají najednou, ale postupně, takže na jednom keříku najdeme zelené, oranžové i červené odstíny. Existují dokonce kultivary se zralými fialovými plody. Malé červenající se papričky můžeme sklízet a sušit, pálí jako oheň.

Rostliny lze přes léto pěstovat i ve venkovních truhlících, před příchodem silnějších mrazů je však přeneseme do místnosti. Stačí jim pak i teplota okolo 15 °C, lepší je však běžná pokojová teplota. Vhodné místo najdeme u okna na východní straně. Občas je můžeme mlžit, přihnojování není nutné, zálivka by měla být mírná. Snažíme se o to, aby plodily co nejdelší dobu, tedy 4-6 měsíců, poté je zlikvidujeme. Delší pěstování nemá smysl, jsou to letničky.

Libavka polehlá (Gaultheria procumbens)

Žvýkačková libavka

Hodně se pěstuje v Severní Americe, odkud také pochází. Je to stálezelený hustý keřík vysoký asi 15 cm, kterého od podzimu do jara zdobí červené plody podobné brusnicím. Proto můžeme libavku polehlou (Gaultheria procumbens), jak se tento druh jmenuje, využívat i k vánočním dekoracím. Díky sytě zeleným lesklým lístkům je ale pěkná po celý rok. Nároky na pěstování má shodné s ostatními vřesovištními druhy, to znamená, že potřebuje kyselou, propustná, stále mírně vlhkou půdu a polostinné až stinné stanoviště. Je mrazuvzdorná a venku se časem rozroste do pěkného polštáře. Pokud ji koupíme v květináči, bude pro delší pěstování potřebovat chladnější místnost, dostatek světla a omezenou zálivku. Vyplatí se ji přesadit do kyselého substrátu s účinnou drenáží. Plody jsou jedlé, leč nepříliš chutné, připomínají žvýkačku. Však se libavce také někdy říká žvýkačkový keř.

Stálezelené hebe můžete pěstovat v nádobách

Půvabné hebe

Druhy pěstované u nás bývají vysoké asi 30 cm a rostou velmi pomalu. Pro venkovní pěstování jim najdeme sušší místo na slunci i v polostínu a potřebují sušší místo, před zimou je chráníme netkanou textilií, chvojím či listím listím. Silnější mrazy by však keříky nemusely přežít, proto se vyplatí je pěstovat v nádobách a přes zimu je přenášet třeba ve skleníku. Potřebují dobře propustný a kyselý substrát (s třetinou rašeliny). V obchodech jsou k dostání zajímavé kultivary v květináčích, které se liší především tvarem a posazením listů na větvičkách. Mají vždy svěží barvu, tudíž se využívají při výzdobách pro slavnostní příležitosti. Vtipnou dekoraci získáme, když sesadíme odlišných druhů do jedné misky a doplníme je sušenými květy, případně plody přinesenými z podzimní procházky. Při dočasném pěstování v bytě vyžadují stejné podmínky jako libavky, můžeme je tedy spolu sesazovat do jedné nádoby. Hebe (Hebe) existují v mnoha druzích, pocházejí z Nového Zélandu, Falkland a Polynésie a vytvářejí jak nízké keříky, tak keře vysoké jako stromy.

Krásnohlávek (Calocephalus brownii)

Třpytivý krásnohlávek

V domovině, kterou je Austrálie, může být v přírodě vysoký až 75 cm, u nás ho dostaneme jen jako pokojovou rostlinu, a pak není větší než 20 cm. Krásnohlávek (Calocephalus brownii) je stříbřitý keřík, jakoby zasněžený, což se pro naše účely výborně hodí. Listy má drobné, eliptické a kvete žlutě. Potřebuje však chladnější místnost, dostatek denního světla a zálivku nanejvýš jednou ta tři týdny. Zimní přihnojování není žádoucí.

Slavnostní železnec

Nejznámější je železnec nádherný (Metrosideros excelsa), kterému se na Novém Zélandu a v Polynésii, říká vánoční strom. Je tam doma a kvete přesně v době těchto svátků, stromy s kožovitými listy jsou doslova obsypané šarlatově červenými tyčinkovitými květy. Tuto nádhernou rostlinu můžeme pěstovat v nádobě také u nás. Je celkem nenáročná, snese i horší podmínky s poklesem teplot k nule, nedostatečné osvětlení a občasné opomenutí zálivky, netrpí žádnými chorobami ani škůdci. Hodí se jako dekorace teras a balkonů, přičemž ji na zimu přeneseme do bezmrazé místnosti. Spokojí se s hlinitopísčitou, neslévavou půdou, jen potřebuje dostatečnou drenáž na dně květináče.

Foto: shutterscock

Vánoční kaktusy

Rozkvetly mi oba vánoční kaktusy, které mám. Zřejmě je zmátla změna letního času na zimní. Ráno se později rozednívá a odpoledne je dřív tma.

Kaktusy podle toho naznaly, že se blíží Vánoce a nasadily na květ. Jejich květy mě těší moc.

Vánoce už ne. Zase bude všude blázinec.

Moje kytičky mi dělají radost. Kvést se také chystají orchideje.

Je to příjemné, venku na zahrádce totiž už nic nekvete. Musím počkat na jaro.

Dřív mi nikdy vánoční nebo velikonoční kaktus nevydržel. Tento jsem si koupila asi před třemi lety hlavně kvůli květináči a počítala s tím, že s kaktusem to dopadne špatně. Ale překvapil mě. Vydržel a každý rok kvete. Jsem mu vděčná.

Má letos ještě 10 poupat.

Tento kaktus mám od loňska. Líbilo se mi, že má nasazeno hodně poupat. Překvapilo mě, že se nerozvíjejí, jen zdobí.

Přeji vám hezký víkend!

Růžová gloxínie

V pondělí mi rozkvetla dvěma květy růžová gloxínie, kterou jsem si koupila na jaře. Květina měla ještě dvě poupata. Ta rozkvetla na dnešek.

Kytička mi dělá velkou radost, protože celkem brzy po odkvetení, rozkvetla podruhé.

Špatně jsem květináč natočila, druhé květy jsou v zákrytu. Snad to tolik nevadí.

Co mi dělá radost? 1

V první řadě mi velkou radost letos dělá fialová gloxínie. Kvete jak o život. Snad rozkvete i růžová, kterou mám o jara. Zatím má pár poupat.

Fotoaparát nedokáže věrně zachytit barvu.

Dále mám radost z velké úrody rajčat. Mohu je jíst na všechny způsoby od rána do večera.

Manžel zavařil spoustu sklenic.

Sladké potěšení mám z třetího melounu, který vyrostl a uzrál na našem poli.

Nyní jsem četla článek, že budeme brzy pěstovat v naší republice palmy. On už jeden zahrádkář palmy pěstuje. Jde o odolné a nenáročné Trachycarpusy.

Klima se opravdu tak mění, že budeme pěstovat rostliny z exotických krajů. Jen vláhy by bylo víc potřeba. Sice občas zaprší, ale voda se hned v následujících dnech vypaří, pokud ne ihned.

Dříve bychom melouny pěstovali asi jen ve skleníku, nyní vyrostou i na volném záhonu.

Nové kytičky

V týdnu mi vnučka při nákupu v jednom supermarketu koupila na mé přání gloxínii. Zaujala mě na ní barva - růžová. Má ještě deset dalších poupat.

Mám červenou s bílým okrajem a fialovou. Dostaly další sestřičku.

V pátek jsem si koupila na tržnici tři heuchery - dlužichy. Dlouho jsem po nich toužila. Až v pátek měl pán tyto rostliny sebou. Ráda u něj nakupuji. Má od skalniček, trvalek, letniček až po různé keříky skoro všechno. Nebydlí daleko,ale raději tam nejedu, protože bych koupené rostliny už opravdu neměla kam dát.

Z téhož důvodu nejezdím ani na prodejní výstavy a do velkých zahradnictví.

Zahrádka není nafukovací.

Dlužichy nejsou ani tak zajímavé květem, jako ozdobnými listy.

Přeji vám hezkou neděli! Přežijte dnešní vedra ve zdraví!