Pamětní kniha

Pamětní kniha

 

8. února 2010 v 15:08 |  U nás 
 

Výtah z pamětní knihy Václava Červinky zpracované panem Milanem Šulcem

 

Pamětní kniha Maleč 1878


Pravnučka F.L. Riegra, paní docentka PhDr. Věra Macháčková, nar. 1919, zařídila přepis pamětní knihy o Malči prostřednictvím historika. Předmětný dokument je na 185 listech strojopisu a největší část zápisů o poměrech na statku vloženého do zemských desek napsal Václav Červinka, ředitel panství od 17.3.1872 do 27.2.1904. Václav Červinka byl spřízněn s rodinou Františka Ladislava Riegra tím, že si vzal 28.9.1874 jeho dceru Marii za manželku. Další spříznění vyplynulo ze sňatku 19.8.1889 v Berouně, kdy se Marie Červinková, sestra Václava Červinky, provdala za JUDr.Bohuslava Riegra, syna Františka Ladislava. Pokračovatelem V. Červinky byl jeho nástupce Sauer, který však již neměl v obhospodařování dvory. Od té doby zámek spravoval jen lesy. Výměra půdy byla podstatně snížena po 1. světové válce parcelací. Kronika končí mrazovou kalamitou v roce 1929, kdy bylo na panství vykáceno 1300 ovocných stromů.

Pamětní kniha začíná polohou statku, která je nejnižší u řeky Doubravky ve Vísce a nejvyšší v lesích u Spálavy na Železných horách. Popisuje půdní poměry, geologické složení, podnebí, květenu, zemědělské plodiny, plevele, druhy stromoví v lesích, vyskytující se zvěř i škodnou. Statek měl v zemských deskách zapsanou výměru v jitrech, která činila po přepočtu 1211 hektarů, z čehož bylo 532 ha rolí, 108 ha luk, 18 ha zahrad, 501 ha lesů, 14 ha rybníků, 27 ha pastvin, zastavěných ploch bylo 5 ha. Vedle deskového statku náležely k panství některé usedlosti odkoupené a pronajaté, zvláště na Modletíně a Rušínově, v Předboři a Lánech.

Panství mělo 7 dvorů, lihovar, mlýn a pilu v Předboři, škrobárnu, v Malči pivovar, školku a velký skleník, ve Vísce cihelnu na výrobu cihel a tašek. Ředitel V. Červinka zavedl nové osevní postupy. Osmipolní systém měl pořadí: jetel, pšenice, řepa, žito, řepka, pšenice, řepa, ječmen s jetelem. Začalo se používat umělých hnojiv fosfátových a kalů z cukrovaru. O kompostování chlévské mrvy platila zvláštní pravidla a komposty nabývaly na objemu vyváženým bahnem z rybníků a přidáváním hasivé opuky. Pole však trpěla zamokřením, proto se přistupovalo k jejich odvodňování drenážemi. Z mělkých rybníků kolem Žabokovské hráze se využívalo rákosu jako steliva a isolace. Rovněž lesní hrabanka sloužila k podestýlání. Školka pěstovala ovocné výpěstky z pláňat, aby stromy byly přizpůsobeny na místní podmínky. Při silnici pod Hradištěm se pěstoval chmel, víno jenom u domů. Zavedené hedvábnictví se neujalo.

Struktura koní a dobytka byla úplně jiná. Statek měl v roce 1881 24 koní, 54 volů, 19 kusů krmného dobytka, 21 běhounů, 2 býky, 47 krav, 61 jalovic, 4 osly. Kvůli modernizaci byla v té době zakoupena lokomobila o výkonu 8 HP, nová mlátička, žací stroj na jehly, secí stroje. Volů se používalo k tahu pro jejich sílu a nenáročnost na krmiva, krávy dávaly mléko pro potřebu zámku a rodin deputátníků, jinak se zpracovávalo v sýrárně umístěné v zámku a ve dvoře v Předboři. Pro osly byly vyhrazeny polní práce při proorávání řepy a okopanin. Jako novinka bylo zavedeno od té doby brakovat ročně 8 až 14 krav.

V knize jsou stížnosti na neschůdnost cest, a proto se V. Červinka snažil spolupracovat na výstavbě nových silnic. Byla prodloužena silnice z Jeníkovce do Předboře a Lánů, postavena silnice od Klimše do Horních Lhotek, od Hranic do Libice, upraveny cesty na Rušínov a Modletín, na cestě z Malče na Ulehliny a Novou Ves postaven kamenný most přes řeku Doubravku. Již tenkráte byla vyprojektována silnice z Malče do Chotěboře přes Bezlejov, ale pro nákladnost mostu u Bezlejova se ukončila až po válce v roce 1946.

Časté byly pohromy z velkého spadu dešťů a zapálení bleskem. Budovy i zámek byly pokryty šindelem a velkou změnu přineslo zavedení dehtovaných střech. Hradecká firma střechy pokrývala lepenkou se zárukou a pak dozírala na jejich údržbu, zvláště dehtové nátěry. Řada požárů byla způsobena i žháři, když např. v Hranicích shořel dvůr po žních od požáru způsobeného dětmi z návodu rodičů. V kronice je kolik případů zabití bleskem. Např. v červenci 1886 byl bleskem u Bílku zabit muž, děvče a dvě krávy; 1.6.1889 u Skuhrova zabil blesk jednoho vola, tři poranil, padlí voli umačkali čeledína; 15.5.1891 blesk zabil nádeníka, kocoura a slepici; 17.7.1896 těhotná zabita bleskem při cestě u Modletína. Přirozeně přitahovala blesky dubová alej na Žabokově a vysoké stromy v parku.

Počasí a venkovní teploty byly denní starostí ředitele a zaměstnanců. Teplota byla zaznamenána ve stupních Réaumura (80 dílů), tehdy běžně používané stupnice. Zima v rozmezí -15° až -25°R se považovala za běžnou, vyšší mrazy byly neobvyklé. Kronika komentuje, jak v roce 1881 zapadla sněhem řepa, takže statek vyhlásil, že chřást lidé dostanou za práci; na okrajování se sešlo asi 500 lidí. Veliká sláva byla, když pouť 15. srpna mohla být spojena s obžínkami. Někdy však poslední ovsy se sklízely v říjnu a nejhůře bylo, když stébelninu bylo nutno zaorat. Potíže byly s vhodným započetím jarních prací na poli, takže se práce někdy protáhly až do poloviny června. Všeobecně je zaznamenáno, že mokré roky znamenaly nízké výnosy a ztráty, suchá léta byla dobrá pro sklizeň. Deště působily i škody na zvěři v lesích a koroptvích. Na konci července 1891 se v deštích utopilo na 200 koroptví, které chránily své mladé pod křídly.

V. Červinka stanovil pro lesní hospodářství plány výsadby a ročních mýtných ploch, konkretně 3,7 ha. Byly vysazovány smrky, jedle, borovice, listnáče buky, duby, javory; u jilmů je poznámka, že zmrzly. Lesy udržovaly stabilitu celkového hospodaření až na pohromu mnišky v letech 1922-9, za níž bylo vykáceno 68 955 m3. Dřevo bylo zužitkováno též jako palivo a deputát úředníků či patronátních závazků obnášel na domácnost 12 prm. Náklady na těžbu dřeva byly nízké, poněvadž ji lidé prováděli za osekané větve. Zbylé pařezy se prodávaly v aukci. Každoročně se na podzim pořádal hon. Při honu 18.11. 1897 bylo odstřeleno 143 zajíců, jeden srnec, 4 králíci, 11 bažantů, 10 koroptví. Počty zvěře se uváděly každý rok a jsou vyrovnané, až na nějakého hranostaje. V rybnících se lovili kapři, líni, okouni, bělice, v horských potocích pstruzi. Ve dvacátých letech minulého století se vodní režim změnil v důsledku odběru vody pro město Čáslav a došlo ke snížení průtočnosti potoka v Malči.

Výnosy statku v letech 1871 až 1879 se pohybovaly od 15 068 zlatých až 32 950 zlatých včetně lesů. K porovnání je možno uvést příjem univerzitního profesora, který činil T.G. Masarykovi v té době kolem 10 tis. zlatých.

Na panských polích u řeky Doubravky k obci Vísce byl vybudován Společenský cukrovar. Podílníkem asi ze 40% se stal majitel panství. Statek se snažil pěstovat více řepy, aby pokryl stanovenou kvotu dodávek 30 tisíc vídeňských centů cukrovky. Hospodaření cukrovaru se však v osmdesátých letech nevyvíjelo příznivě, proto 13.12.1884 byl na cukrovar vyhlášen Českou společností pro úvěr hypoteční konkurs. Tato společnost jej převzala za 180 tisíc dluhů, ale v průběhu provozu v dalších dvou letech dluh zvýšila na 700 tisíc zlatých. To mělo za následek likvidaci cukrovaru, strojů a zařízení. Potom se dovážela řepa do cukrovaru v Hostačově. Cukrovar byl adaptován na textilní továrnu židovské firmy z Vídně. Po 1. světové válce v továrně provozoval bývalý nájemce dvora Josef Hrabaně výrobu školních potřeb a truhlárnu, ale továrna opětně skončila konkursem.

Snahou majitelů panství byla také výstavba vedlejší železniční tratě z Chotěboře do Třemošnice. Někteří úředníci státu a železnice prosazovali trasu mimo Maleč, a to z Běstvině na Rušínov, Trhovou Kamenici a do Hlinského (tehdejší název Hlinska). Při místním šetření V. Červinka nebyl o změně informován, tak z jednání 28.4.1902 na protest odešel. Poslední rok před světovou válkou byla již vyměřena trať se zastávkou v Malči mezi Klimší a továrnou. Bohužel, světová válka záměr překazila.

Provozování pivovaru bylo ukončeno za první světové války. Pro válku byly odvezeny kotle a měděné zařízení, podobně jako některé zvony. Ve smlouvě o pronájmu se dle str. 172 nájemce Hrabaně zavázal, že zvýší roční výstav piva na 3 tisíce hektolitrů; zřejmě této výše pivovar nedosáhl, proto pivovar subpachtoval sládku Jaromíru Nevolovi. F.L. Rieger měl pivo z malečského pivovaru rád a chutnalo mu, takže si jej dával dovážet do Prahy.

Pamětní kniha především popisuje jevy hospodářské a přírodní. Autor V. Červinka měl vyšší vzdělání všeobecné i hospodářské a byl v přátelském vztahu s L. Stroupežnickým. Politickým dějinám se spíše vyhýbá a zasazuje je jakoby mimochodem do posloupností ročních období. Ke svému tchánovi F.L. Riegrovi měl mimořádnou úctu a úplně jej respektoval, takže se mu podvolil i v nelehkém osobním životě v manželství. Podrobně jsou popsány poslední dny a chvíle před úmrtím F.L. Riegra dne 3. března 1903, společná cesta do Paříže na Světovou výstavu v roce 1900 i totální porážka staročechů v roce 1891. Tenkráte v Praze házeli studenti Riegrovi do oken kameny a provolávali nechutná hesla. Za sedm let při Riegrově osmdesátce po představení Jakobína v Národním divadle byli studenti naopak velice nadšeni, takže se zapřáhli do kočáru a dovezli jej do bytu. A pohřeb Riegrův v roce 1903 byl královský.

Bouřlivá doba nástupu mladočechů je v kronice zachycena v zápisu událostí z 10.5. 1891, kdy údajně tlupa 30 až 60 vzbouřenců přepadla v Malči továrnu, rozbíjela vnitřní zařízení, ale jeden strojník měl odvahu a přinutil je střelbou z revolveru, aby odtáhli. Někteří výrostkové (18 až 21 let) z nich vykřikovali "nyní půjdeme na Riegra". Rovněž nechutný je volební sraz mladočechů v Chotěboři v roce 1889, kdy voliči byli přesvědčováni penězi, slibováním mlátiček a řezaček. V. Červinka v kronice zařazuje události, jak šel čas. Po hromobití se zmíní, že 24.6.1897 byl F.L. Rieger jmenován svobodným pánem a tím se stal členem panské sněmovny. Pak následuje záznam, jak uhynuly koroptve. Dobrým odskočením je i popis války "Němců s Němci" z roku 1866, kdy Prušáci se usadili na zámku v Malči a kolem jich bylo ve všech obcích na tisíce, rekvírovali potraviny pro mužstvo a píci pro koně a donutili zámek a majitele potahů, aby je doprovázeli do Maďarska. Dokonce i F.L. Rieger byl zajat, když předtím státní poklad doprovodil do Lince.

Snad dojde k tomu, že pamětní kniha vyjde knižně, nebo na jiných moderních nosičích, aby se mohla s ní veřejnost seznámit.