Skleněné knoflíky
7. října 2010 v 18:00 | Vzpomínky
Na Jablonecku se kromě výroby korálků na bižutérii i
mačkaly knoflíky ze skleněných tyčí. Samotnou výrobu jsem neměla to
štěstí vidět, ale výsledek mě velmi zajímal.
V
Josefově Dole byli domáci dělníci - mačkači roztroušeni podél potoka,
protože voda jim pomáhala pohánět stroje. Co se nepovedlo, házeli do
zmíněného potoka.
A tady přichází moje příležitost a sběratelská vášeň. Tehdy jsem to za sběratelství ještě nepovažovala.
Když
bylo hezky, tak jsme s kamarády vyhrnuli nohavice a vklouzli do potoka.
Tam jsme prohrabáli písek u dna a hledali skleněné knoflíky. Někdy jsme
našli skutečně pěkné kousky, někdy jen střepy. Když jsme měli plné
kapsy a necítili nohy, protože voda byla ledová, vylezli jsme na břeh a
prohlíželi své úlovky. Pak jsme různě měnili knoflíky mezi sebou,
abychom třeba získali od jednoho vzoru sérii.
Měla jsem toho plnou krabici v chalupě na půdě. Tam jsme si s nimi hráli, když třeba pršelo.
Babičku moje sbírání dohánělo k šílenství, protože jsem chodila domů umáchaná, leckdy s protrženou kapsou u tepláků.
Měli
jsme ještě jeden zdroj. Paní Mádlovou. To byla osamělá, starší paní,
která kdysi byla švadlenou. Z té doby měla doma spoustu krásných
knoflíků, které nám občas dala. Bylo na ní vidět, že se s nimi nerada
loučí, ale asi neodolala našim loudícím očím.
Nevím, kde skončila moje krabice s knoflíky. Možná je stále za trámem na půdě chalupy.
Toto nejsou přímo moje knoflíky, ale jsou hodně podobné. Ty velké nám dávala paní Mádlová.
Žádné komentáře:
Okomentovat