Opět spolu
24. října 2011 v 15:41 | Jen takPanu opraváři se podařilo mého starouška
opět rozběhnout. Teď tu na mě pomrkává svým zeleným a červeným očkem.
Zprvu byl trochu líný, ale jaký pán, takový krám. 
Já mám ty starty také poněkud pozvolné. Ale všechno je v pořádku, jsme
opět spolu. Já jsem na něj tak zvyklá, že ho vyměnit nechci. Předběžně
jsme se s panem Č. dohodli, že ho přeinstalujeme, že už je nějaký
unavený.
Já mám ty starty také poněkud pozvolné. Ale všechno je v pořádku, jsme
opět spolu. Já jsem na něj tak zvyklá, že ho vyměnit nechci. Předběžně
jsme se s panem Č. dohodli, že ho přeinstalujeme, že už je nějaký
unavený.Jenže nyní to nepřichází v úvahu. 8. listopadu mám
jít na operaci s kolenem a to pak bude jistě mnoho bezesných nocí. A kdo
jiný by je měl se mnou trávit? Navíc se strašně bojím. Než abych šla do
nemocnice na 3 dny, tak to raději podstoupím s místním umrtvením a hned
pojedu domů. V nemocnici bych se nebála o nic méně a ještě bych tam
nespala. Znám to z jiné operace před 6 lety. To už jsem byla tak
vynervovaná a nevyspalá, že jsem myslela, že uteču. Pak se nahromadilo
nějak víc operací, tak mě předčasně "vykopli". Ježíš, jak já jsem
upalovala. Od té doby chci nemocnici vidět jen zvenku.
Do toho všeho svrabu mě dnes začaly bolet moje skoro poslední zuby. Ty
budou muset před operací asi ven. Stejně to mají spočítané.
Do toho všeho svrabu mě dnes začaly bolet moje skoro poslední zuby. Ty
budou muset před operací asi ven. Stejně to mají spočítané.Tak jsem vám "vysypala" svoje trable a budu koukat, abych si vás užila, dokud mi je ještě do skoku. (Alespoň virtuálně 
).
).
Žádné komentáře:
Okomentovat