Lázně Vyšné Ružbachy leží 15 km od Staré Ľubovni směrem k Popradu, s odbočením v obci Nižné Ružbachy.
Výhodou mikroklima při ružbašských minerálních pramenech poznali lidé již v období paleolitu. Jejich stopy se našli v místních travertinových kamenolomech.
Obec Vyšné Ružbachy se poprvé písemně objevuje v r. 1329 jako Nové Ružbachy. Už ve středověku jsou známé léčivé účinky ružbašských uhličitých minerálních pramenů, u nichž založili první lázně. Nejstarší písemná zpráva o jejich existenci pochází z r. 1549.
Ružbašské lázně s oblibou navštěvovala polská a uherská šlechta. V r. 1882 je kupuje a zmodernizuje hrabě Zamoyski. Ještě před II. světovou válkou je navštívil i španělský král a princ de Bourbon.
Je zde celkem 14 minerálních pramenů, z toho lázně využívají devět minerálních pramenů hydrouhličitanového a vápenatohořečnatého typu. Teplota vody je přibližně 22°C. Nejvydatnější je pramen Izabela, který naplňuje letní koupaliště. Uprostřed bazénu je kruhový ostrov se zelení. Součástí lázeňského areálu jsou léčebné bazény s minerální vodou.
O zdejším klimatu se hovoří, že patří k nejčistším v Evropě a je nejlepším předpokladem pro léčení především kardiovaskulárních, duševních a onkologických nemocí, ale léčí se zde i nemoci dýchacích cest.
Místní atrakcí jsou jámy připomínající sopečné krátery, které vznikly tím, že se rozpadly travertinové kupy navrstvené v okolí minerálních pramenů. Ve Vyšných Ružbachách jsou celkem čtyři velké a několik malých travertinových kráterů. Nejznámější je kráter s průměrem 20 m a hloubkou 2 až 3 metry a je největším travertinovým jezerem na Slovensku. Ostatní krátery jsou suché. Jáma Smerdžonka se kvůli úniku oxidu uhličitého nazývá i Jáma smrti.
Bývalý travertinový lom dnes slouží jako nevšední přírodní galerie. Sochařská díla vystavovaná pod širým nebem stojí na místě, kde je společně vytvořili účastníci pravidelných mezinárodních sochařských sympozií.
Letní koupaliště mohou navštívit nejen lázeňští hosté, ale i ostatní zájemci.
Text: Jaroslav Kreibich
Pobývala jsem v lázních v březnu 1988 tři týdny. Přivezla jsem si na památku několik kamenů travertinu a krásných vzpomínek.
Když jsem hledala obrázky z lázní na internetu, zůstala jsem koukat, jak se po listopadu 1989 lázně rozrostly a zmodernizovaly. Kolem koupaliště nestála tehdy krytá promenáda. Některé domy potřebovaly opravit. Později vyrostly i nové budovy.
Přesto na pobyt vzpomínám ráda. Našla jsem si tam kamarádku Marienku, užila spoustu legrace. Ty horší vzpomínky se pomalu vytrácejí.
Krajina kolem Vyšných Ružbach je hezká, trochu divoká. Podívala jsem se i do Staré Ľubovni. Lázně pořádaly zájezd do Tater a do Levoči. Poznala jsem krásný kout Slovenska.
Škoda, že jsou lázně tak daleko a tehdy tam nebylo dopravní spojení ideální.
Výhodou mikroklima při ružbašských minerálních pramenech poznali lidé již v období paleolitu. Jejich stopy se našli v místních travertinových kamenolomech.
Obec Vyšné Ružbachy se poprvé písemně objevuje v r. 1329 jako Nové Ružbachy. Už ve středověku jsou známé léčivé účinky ružbašských uhličitých minerálních pramenů, u nichž založili první lázně. Nejstarší písemná zpráva o jejich existenci pochází z r. 1549.
Ružbašské lázně s oblibou navštěvovala polská a uherská šlechta. V r. 1882 je kupuje a zmodernizuje hrabě Zamoyski. Ještě před II. světovou válkou je navštívil i španělský král a princ de Bourbon.
Je zde celkem 14 minerálních pramenů, z toho lázně využívají devět minerálních pramenů hydrouhličitanového a vápenatohořečnatého typu. Teplota vody je přibližně 22°C. Nejvydatnější je pramen Izabela, který naplňuje letní koupaliště. Uprostřed bazénu je kruhový ostrov se zelení. Součástí lázeňského areálu jsou léčebné bazény s minerální vodou.
O zdejším klimatu se hovoří, že patří k nejčistším v Evropě a je nejlepším předpokladem pro léčení především kardiovaskulárních, duševních a onkologických nemocí, ale léčí se zde i nemoci dýchacích cest.
Místní atrakcí jsou jámy připomínající sopečné krátery, které vznikly tím, že se rozpadly travertinové kupy navrstvené v okolí minerálních pramenů. Ve Vyšných Ružbachách jsou celkem čtyři velké a několik malých travertinových kráterů. Nejznámější je kráter s průměrem 20 m a hloubkou 2 až 3 metry a je největším travertinovým jezerem na Slovensku. Ostatní krátery jsou suché. Jáma Smerdžonka se kvůli úniku oxidu uhličitého nazývá i Jáma smrti.
Bývalý travertinový lom dnes slouží jako nevšední přírodní galerie. Sochařská díla vystavovaná pod širým nebem stojí na místě, kde je společně vytvořili účastníci pravidelných mezinárodních sochařských sympozií.
Letní koupaliště mohou navštívit nejen lázeňští hosté, ale i ostatní zájemci.
Text: Jaroslav Kreibich
Pobývala jsem v lázních v březnu 1988 tři týdny. Přivezla jsem si na památku několik kamenů travertinu a krásných vzpomínek.
Když jsem hledala obrázky z lázní na internetu, zůstala jsem koukat, jak se po listopadu 1989 lázně rozrostly a zmodernizovaly. Kolem koupaliště nestála tehdy krytá promenáda. Některé domy potřebovaly opravit. Později vyrostly i nové budovy.
Přesto na pobyt vzpomínám ráda. Našla jsem si tam kamarádku Marienku, užila spoustu legrace. Ty horší vzpomínky se pomalu vytrácejí.
Krajina kolem Vyšných Ružbach je hezká, trochu divoká. Podívala jsem se i do Staré Ľubovni. Lázně pořádaly zájezd do Tater a do Levoči. Poznala jsem krásný kout Slovenska.
Škoda, že jsou lázně tak daleko a tehdy tam nebylo dopravní spojení ideální.
Travertinové termální jezírko.
Minerální prameny.
Společenský dům a jídelna (za mého pobytu).
Lázeňské domky.
Hotel Strand s přírodním koupalištěm (kdysi láz. ubytovna Dukla). V prostředním pokoji nad schody jsme bydlely s Marienkou, ve 2. patře.
Travertinový lom se sochami.
To je jeden z kamenů, který jsem si dovezla na památku.
Foto: internet
Žádné komentáře:
Okomentovat