Krucemburk

Krucemburk, městys se dvěma místními částmi Starým Ranskem a Hlubokou, se vrátila na základě výsledků referenda v roce 1993 ke svému historickému názvu. Ukončila tak mezidobí let 1949 - 1993, kdy se nazývala Křížová.
Tento česky znějící název nebyl v r. 1949 přijat obyvateli jednomyslně, byl obci přidělen.
Nejstarší dochovaná písemná zmínka o obci pochází z r. 1241. Od r. 1385 je Krucemburk doložen jako městečko.
Krucemburk leží na bývalé Ljubětínské (Liběcké) stezce z 11. století, procházející tehdy neprostupnými hvozdy na českomoravském pomezí. K její ochraně zde vznikla strážnice.
Krucemburk založil zřejmě počátkem 13. století řád německých rytířů jako horní osadu s farním kostelem a tvrzí, podle jejíhož názvu Kreuzburk (křížový, křižácký hrad) byl Krucemburk pojmenován. Podle jiného výkladu název vzešel z jména rodiště zdejšího majitele mincovního, jímž byl v letech 1247 - 1261 Arlanus Henricus z Kreuzburku v Durynsku. Právě v souvislosti s těžbou stříbra v okolí se Krucemburk v r. 1241 poprvé připomíná v listinných pramenech. V r. 1321 přešel z rukou církevního řádu do majetku předního českého šlechtice, zemského maršálka Jindřicha z Lipé.
Ve druhé polovině 14. století byl za držení Epíkem z Hrádku povýšen na městečko se znakem tří vlčích zubů v červeném poli, dodnes používaným.
K rozkvětu Krucemburku dochází za příslušníků rodu Střelů z Rokyc v 15. a 16. století, především za Mikuláše, který zde v letech 1527 - 1543 nepřetržitě pobýval na zámku vzniklém z původní tvrze. Náhrobek s reliéfem jeho podobizny v rytířské zbroji patří k cenným památkám Krucemburku.
O vzrůstajícím významu městečka pak svědčí nejstarší obecní stříbrná pečeť z r. 1590.
V této době tu byla již ustavena škola.
Třicetiletá válka (1618-1648) a následující období protireformace, předznamenané velkým požárem r. 1651, vedly k zchudnutí obce a úpadku zemědělství. V r. 1677 bylo panství Krucemburk, zahrnující tehdy také vesnice Hluboká, Benátky a Kohoutov, prodáno Ferdinandovi z Dietrichštejnu (který obnovil kostel sv. Mikuláše).
Život Krucemburku povznášejí až ke konci 18. století zdejší řemeslníci a koželužská manufaktura.
V r. 1778 byly z podnětu faráře Josefa Vrby vztyčeny nad obcí tři kříže, od té doby občany mnohokrát obnovované jako trvalý symbol Krucemburku.
Již půl roku po vyhlášení tolerančního patentu zde vznikl v r. 1782 evangelický luterský sbor jako vůbec první v Čechách.

Toleranční modlitebna.

V r. 1840 byl slavnostně otevřen evangelický kostel, v r. 1868 zřízen poštovní úřad, v r. 1890 se začalo vyučovat v nové škole, lidé se sdružovali do spolků.
Rozvoj obce nezastavil ani zhoubný požár v r. 1893, kdy vyhořelo více než polovina domů a téměř 1000 obyvatel přišlo o přístřeší.

Rok 1906 je spojen s dlouhodobým pobytem pozdějšího prezidenta T.G.Masaryka a jeho přednáškovou činností v širokém okolí i v Krucemburku samém. Ten byl tehdy již rozvinutým průmyslovým městečkem se čtyřmi továrnami a čilým obchodním a řemeslnickým ruchem. Kulturní a společenský život vrcholil v období první republiky, pokračoval i stavební rozmach obce. Rozvoj byl násilně přerušen nacistickou okupací. Zatýkání občanů, obklíčení německými vojáky v lednu 1945 a následné perzekuce, ale i nesmyslný nálet na samém konci války přinesly nesmírné utrpení.
Historie Krucemburku je spjata s významnou kulturní tradicí, obec se může pochlubit 15 chráněnými kulturními památkami. Svá díla zde zanechali velcí čeští umělci jako architekt Josef Gočár, sochaři Jan Štursa a Vincenc Májovský.

Červená vila navržená Josefem Gočárem.

Především je však Krucemburk spojen s jedinečnou osobností malíře Jana Zrzavého, jenž odpočívá na zdejším katolickém hřbitově.

V každém ročním období má Krucemburk co nabídnout. Vedle neposkvrněné přírody a skutečně zdravého ovzduší jsou to hluboké lesy, šedesátihektarový rekreační rybník Řeka a k němu přiléhající kemp, rekreační středisko Štíří důl skryté ve stejnojmenném údolí (nazvaném podle zde žijícího chráněného živočicha mloka skvrnitého, kterému starousedlíci odnepaměti říkali štír).

Rybník Řeka.

Štíří důl.

Se Starým Ranskem je spjata několik století dlouhá historie želežářství na Vysočině. Dnes se pyšní Národní přírodní rezervací Ransko.
V Krucemburku se stává tradicí "Krucemburské kulturní léto" pořádané obecním úřadem a Společností Jana Zrzavého každoročně v měsících květen až září. Poprvé se uskutečnilo v r. 1994.

Náměstí, vpravo socha Jana Nepomuckého.

Památník padlým ve světovým válkách.

Kostel sv. Mikuláše.

Zdroj: Cesta vrchovinou, sta

Foto: internet

P.S.

O Krucemburku jsem napsala, protože je to moje srdeční záležitost. Často jsem na místní poště sloužila, protože jsem měla moc ráda místní lidi. Kolektiv na poště byl výborný. Dokonce jsem jeden rok u jedné paní pošťačky bydlela. To jsem tam sloužila v létě celý měsíc a denní dojíždění mě dost obtěžovalo. Navíc mě doma nikdo nečekal. Manžel byl celý týden za prací a děti z domu.

Chodily jsme spolu na procházky. Dost často ke Třem křížům, je odtamtud jedinečný rozhled. Vůbec celé okolí Krucemburku je krásné. Ač bylo léto, hrozná vedra, tak jsem se v Řece nekoupala. Chodily jsme na procházky později, až když nebyl takový hic a to už se mi do vody nechtělo.

Dodnes tam mám přátele a ráda na ně vzpomínám. Tak jsem se tam v duchu na chvíli (při psaní) vrátila. Bylo to příjemné vzpomínání.