V poslední lednový den roku 1818 se vídeňské náměstí za Novou branou zaplnilo do posledního místa. Konala se tu poprava jednoho z největších loupežníků všech dob. Když vyšel Jan Jiří Grasel k šibenici a rozhlédl se po okolí, zvolal: "Ježišmarjá, to je lidí." Zda to pronesl německy nebo česky , se neví.
Narodil se 4. dubna 1790 v Nových Syrovicích v rodině rasa, jak to sděluje tabule, umístěná při vjezdu do obce. Podle farní matriky ho ještě ten samý den pokřtili v kostele v Moravských Budějovicích.
Jeho život negativně ovlivnila rodina, která si živobytí obstarávala žebrotou a krádežemi. Grasel se vydal podobnou cestou. Vytvořil kolem sebe partu kumpánů, která se nezastavila před žádným zločinem. Spáchal víc než dvě stovky loupežných přepadení a na jeho hlavu vypsali vysokou odměnu.
Spolu s jeho obratnými kousky se začala v místech, kde působil - především na jihozápadní Moravě a Dolním Rakousku - vytvářet legenda o jeho nepolapitelnosti. Přesto byl lstí dopaden a zajat. Stalo se tak 20. listopadu 1815 v obci Mörtersdorf, která z toho dosud profituje slavnou Graselovou hospodou. Už 20 let ji vlastní Anna Rehatschek, organizátorka řady "grázlovských" akcí.
U nás i v Rakousku Graselovo jméno zlidovělo a stalo se synonymem pro darebáka a lotra. V lidovém podání ale Grasel vystupuje jako hrdina, který bohatým bral a chudým dával. Jeden z největších lupičů všech dob je tak ospravedlněn a dokonce glorifikován.
Jsou po něm pojmenovány jeskyně, krajinu, ve které loupil, protínají četné stezky, z níž jedna vede i okolím Nových Syrovic.
Vše o Graselově životě se dozvědí návštěvníci muzea v rakouském Hornu.
Osobnost Jana Jiřího Grasela zachytili ve vědeckých pracích badatelé, jeho život promítli do svých děl spisovatelé i filmaři. Graselův příběh je nesmrtelný, ostatně grázlů je kolem nás bohužel stále víc než dost.
Autor: Pavel K. Novák
Foto: internet
Žádné komentáře:
Okomentovat