V širším slova smyslu jsou slovem fosílie (české synonymum je "zkameněliny") označovány zkamenělé i nezkamenělé zbytky a otisky jiných než recentních organismů. Často se za fosílie považují také stopy po činnosti těchto organismů, které se odborně nazývají bioglyfy, jsou to otisky končetin, nebo jen drobné dírky po vrtání či cestičky po lezení.
Fosílie jsou v užším slova smyslu chápány jako zkameněliny (petrefakty) jiných než recentních organismů, které prošly procesem fosilizace (zkamenění, petrifikací). Proces fosilizace může mít různý průběh, který je však zásadní a odráží se v míře zachovalosti fosílie.
Nejčastěji se dochovávají tvrdé části organismů: zuby, kosti, skořápky vajec, krunýře apod.
Studiem fosílií a fosilních zbytků se zabývá paleontologie. Typickými fosíliemi jsou například pozůstatky pravěkých živočichů trilobitů, dinosaurů nebo mamutů.
Vznik fosílií
Nejčastěji tak, že živočich nebo rostlina uvízne v usazeninách, obvykle pod vodou. I když se masité části těla takto pohřbených živočichů rychle rozloží, tvrdé složky, kosti a skořápky zůstanou zachovány, v některých případech prakticky bez poškození. Většinou však prosakující voda částečně nebo úplně zanese spáry a dutiny nerostnými usazeninami a promění je v kámen. V případě dřeva může být původní hmota postupně, molekulu za molekulou, nahrazována minerály, především oxidem křemičitým. V tomto případě se zachovají původní charakteristické rysy včetně letokruhu, ba dokonce i buněčné struktury. Fosilizace může proběhnout i tak, že původní struktury zcela zmizí a zanechají po sobě buď dutinu, nebo jakousi přírodní "formu" ve skále. Občas do těchto forem pronikají jiné materiály, které pak vytvářejí odlitek originálu. Formám "na listy" a jiné tenké struktury se říká otisky. Původní obrysy listu a živočichu s měkkým tělem se můžou uchovat také v jemném nánosu bahna. Zvlášť krásné jsou takto vzniklé jemné prokreslené otisky kapradin.
Jantar
Kousek jantaru s nedotčeným exemplářem drobného hmyzu jsou vlastně dvě zkameněliny zároveň, protože i jantar je fosilie. Odpradávna ceněný žlutý sklovitý materiál je totiž zkamenělým kouskem stromové pryskyřice. Většinou se nachází na pobřeží Baltského moře, kde kdysi bohaté jehličnaté lesy bývaly zdrojem jantarotvorné suroviny. Hmyz, listy a jiné kousky rostlin se občas v lepkavé pryskyřici zachytily a ta pak zkameněla. Hmyz se zachoval tak dokonale, že vidíme dokonce i jemné žilky v křídlech, a vypadá to, jakoby stále v kousku jantaru fyzicky byl. Ve skutečnosti tomu tak není. Zbyla z něj jen pouhá forma s obtiskem.
Tolik o fosíliích praví Wikipedie.
Mám doma už od studentských let také zkamenělinu. Stěhovala se z místa na místo, podle mého současného bydliště.
Dal mi ji kdysi bývalý švagr, který je geologem. Tehdy ještě studoval. Zřejmě si chtěl ze mě vystřelit a řekl mi, že je to ocásek trilobita. Já tomu naivně věřila. Sice jsem hledala v encyklopedii, ale stejný obrázek jsem nenašla. Tak jsem žila až do nedávna v bludu. Na Facebooku jsem objevila stránku o fosíliích. Tak mě napadlo tam poslat obrázek, aby mi poradili. Stalo se. Zkamenělina byla označena za pravděpodobně zkamenělého mlže, jeho schránku. Mám tedy doma kousek dějin naší planety.
♣
Žádné komentáře:
Okomentovat