Dnes ráno mě ještě za tmy vezl syn do Chotěboře k zubaři, protože bolesti zubů už byly neunosné.
Byla jsem ráda. Jednak se snad zbavím bolesti a budu moci zase v noci klidně spát, druhak jsem si mohla také vyfotit osvětlený vánoční strom v parku na náměstí. Většinou se mi to nepovede, protože do města jedu za světla a zase za světla odjíždím. Na slavnostní rozsvěcení se nedostanu, protože v tu dobu není autobusové spojení. Nejprve jsem nafotila strom a vánoční osvětlení a pak klusala do ordinace.
Osvětlení je rozmazané, protože se mi klepaly ruce a bylo daleko. Po nazoomování se nechtělo zaostřit. Normálně sem rozmazané fotky nedávám, ale dnes udělám výjimku. Proto, aby jste si mohli udělat obrázek. Proti jiným městům se vánoční osvětlení chudší. Na Vysočině nikdy moc peněz nebylo. A také se rozpočet města dost prohnul financováním nové silnice, inženýrskými sítěmi ke stavebním parcelám, rekonstrukcí kanalizace atd.
Tento strom je každoročně ozdoben osvětlením. Letos se k němu přidal i nedaleký smrk.
Osvětlení v hlavní ulici.
Doufám, že mi ty nepodařené fotky prominete.
Zub šel nakonec ven. Takže můj chrup už je jak noty na buben. Samá protéza. Za týden musím na otisky a budu mít novou protézu. Ach jo, to zase bude dílo. Když mi zubař nacpe tu hmotu do pusy, obrací se mi žaludek. Nesnesu, kromě jídla, cizí předměty v puse. Ale nechci chodit jak kolozubá bába. 
Takto geniálně kreslí vtipy o zubařích p. Pavel Kantorek. Moje velká láska už od střední školy. Tehdy jsem sbírala jeho vtipy z Dikobrazu (humoristický časopis) a lepila si je do šešitu. Jeho kočky mě vždy dovedly spolehlivě rozesmát. Kam se sešit poděl neví možná ani Bůh.
Žádné komentáře:
Okomentovat