Dnes odpoledne jsme jeli do nemocnice, mladí za Pavlinou mámou a já za manželem.
Syn nás trochu povozil po kraji, jeli jsme oklikou.
Napřed jsem viděla známá místa a později i neznámá. Škoda, že jsem měla digitálek v kufru.
Jeli jsme kolem větrné elektrárny. Nikdy jsem jí tak zblízka neviděla, připadala mi obrovská.
Málem jsme dojeli až do Lipnice nad Sázavou, ale syn včas uhnul na H. Brod.
Během návštěvy se Brodem přehnala pěkná bouřka. Když jsme jeli tam i zpátky, tak bylo krásné počasí, sluníčko svítilo. Ale už nemělo tu sílu.
Vystopila jsem v Chotěboři, potřebovala jsem ještě něco zařídit. Nepršelo, ale než jsem obešla knihovnu, obchod a lékárnu, začalo pršet. Ale byla to jen krátká přeháňka.
Před odjezdem autobusu začalo znovu pršet. Když jsme přijížděli za Chotěboř, chytil nás pořádný slejvák. Stěrače nestačily vodu brát. Černé, nacucané mraky byly skoro až u země.
Vytáhla jsem honem foťák a udělala pár snímků. Mluví za vše.
Říkala jsem si, že to bude chuťovka, až dojedeme do naší vsi. Že budu mokrá jak vodník a v botech potopu. Deštník mi asi moc nepomůže. Jenže než jsme dojeli k nám, což byl už jen kousek, liják se přehnal a u nás nepršelo vůbec.
Nic mi ale nemohlo zkazit radost, že zítra konečně pustí muže domů z nemocnice. To bych klidně i zmokla. 
Mějte se hezky! 
♠
Žádné komentáře:
Okomentovat