Korek

Surovina korek byl znám už v době čtyř tisíc let před Kristem ve Starém Egyptě. Rybáři odřezávali kůru z dubu a používali ji na lov ryb jako bóje.
O korku se zmiňuje ve svých dílech už řecký učenec, zakladatel dendrologie, lesnických věd a botanické systematiky, Theofrastos. Tento Aristotelův žák žil v době 372 - 287 před naším letopočtem. Ve svých odborných spisech uvádí, že právě v době jeho života se začaly korkové zátky vyrábět v Itálii. Římský válečník, filosof a přírodovědec Pilnius Maior se ve své jediné dochované knize, přírodovědecké encyklopedii Naturalis Historia o korku pojednává v souvislosti s výrobou bójek, rybářských sítí, střech stájí nebo dámských bot. S tím nesouhlasil římský básník Horacius, který prosazoval, že korek se používal ve spojení s pryskyřicí na uzavírání amfor s vínem.

Korkový dub po sklizni kůry.

Revoluci ve skladování zásob vína způsobil v roce 1634 Angličan Kenelm Digby svým vynálezem skleněné lahve. Angličané se stali prvními výrobci odolných skleněných lahví na víno s vyztuženým krkem, do kterého se zasouvaly korkové zátky.
Znalci vína zjistili, že láhev uzavřená korkovou zátkou obsahuje po otevření víno stejně lahodné, zátka že zabraňuje jeho oxidaci.
Surový korek se získává z korkového dubu. Tomu se nejvíce daří v oblastech v Portugalsku, které patří mezi největší pěstitele. Kromě Portugalska se korkový dub pěstuje ještě v Itálii, Španělsku, ale také ve Francii, na Sardínii nebo v Chorvatsku. I v Česku se najde pár exemplářů korkových dubů, ty ovšem neslouží ke sklizni korkové kůry. První loupání kůry se provádí u stromů, které dosáhly deseti až dvanácti let, kdy obvod kmenu dosahuje minimálně sedmdesáti centimetrů. Nejpříznivější doba pro sklizeň jsou letní měsíce. Doba sklizně trvá tři měsíce. Další sklizně se provádí v intervalech asi devíti let. Teprve po třetí sklizni dosahuje korek nejvyšší kvality.

Špunty z korkové kůry.

Jak se v historických dobách otevíraly amfory nebo lahve s vínem, o tom se dlouho nikdo nezmiňuje. Historie vývrtky, která byla určena k otevírání lahví s vínem, sahá až do sedmnáctého století. Poprvé se vývrtky objevily v roce 1680 ve Velké Británii. Byly inspirovány nástrojem, který se používal k vytahování kulek z lidského těla. Vývrtka, která připomíná tu dnešní ve tvaru písmena T, se objevila až o více než sto let později. Používala se nejen k otevírání lahví s vínem, ale také lahví s pivem, lahviček s léky či lahviček s parfémy. Jako první si nechal patent na vývrtku připsat v roce 1795 reverend z Middlesexu ve Velké Británii Samuel Henshall.
Dneska je pro nás vývrtka naprostou samozřejmostí, bez ní už bychom si těžko poradili s otevíráním vína. No jistě, když nic jiného, tak můžeme popadnout vařečku a špunt hezky zatlouct do sklenice. Ale řekněte sami, není lepší korek vytáhnout? Navíc si je můžete schovávat a po čase z nich vyrobit krásnou dekoraci do bytu.

Autor:Mercedes Wimmerová, Receptář