V neděli odpoledne šla hlava rodiny na pokec do hospody a Macíček zůstal ze solidarity se mnou.
Nejen, že chtěl stále hladit, drbat pod krkem a na bocích, prošel se mi i po klávesnici. Nakonec se usadil na kraji stolu s počítačem a sledoval se mnou televizi.
Ovšem na to se musel nejprve pořádně vyspat v křesle. 
Ještě, že ho mám, není mi smutno.
Ještě, že ho mám, není mi smutno.
Dopolední spánek. Už je lepší jak já, vydrží spát skoro celý den.
Nejprve trochu hygieny a pak pečlivé sledování soutěže.
Svým ocasem mi zabránil v jakékoliv manipulaci s myší, tak jsem koukala s ním.
Žádné komentáře:
Okomentovat