Vánoce, Yule, Chanuka, prosinec je plný svátků mnoha národů. Kde se vzaly a co znamenají ty, které patří k vánočním oslavám u nás?
Jmelí
Jmelí
Jmelí, posvátná rostlina keltských druidů, do domu přináší štěstí, odvahu a lásku. Nejmocnější je jmelí darované. Jeho bílé bobule dozrávají právě v prosinci, a proto jmelí připadalo našim předkům magické, a tak mu přisoudili kouzelné účinky. Zavěšovali je do domů jako ochranu před ohněm, čarodějnicemi a zlými duchy. Také se tradovalo, že jmelí splní jedno přání každému, kdo je zašeptá do plamínku první zapálené svíčky na vánočním stromečku. Do Čech se dostal zvyk zavěšovat do domu jmelí z Anglie. Keltové věřili, že přináší do domu štěstí, odvahu, lásku a plodnost, proto také dodržovali zvyk líbání. Muž směl políbit na Štědrý den pod zavěšeným jmelím kteroukoli ženu. Po každém polibku utrhli společně jednu bobulku, až na tu poslední. S tou se pak nechávalo jmelí viset až do příštích Vánoc.
Cesmína
Cesmína patří jednoznačně k tradičním symbolům Vánoc. Angličané ji snad považují za větší symbol Vánoc, než stromeček. Používala se předvánočnímu milostnému věštění. Na pevné listy lze i psát, takže dívky si je dávaly i se jmény nápadníků či milenců pod polštář. Ne proto, aby se jim lépe spalo, ale ráno pod podušku sáhly, a ten, koho si vytáhly, měl být budoucím ženichem. Také na velké listy cesmíny připevňovaly svíčičky a pak takovou loďku pouštěly po vodě.
Pověrčiví Keltové ctili u cesmíny především její ochrannou moc proti čarodějnicím a druidové považovali cesmínové keře za ochránce i před blesky a hadím jedem.
Hvězda
Hvězda patří ke křesťanským i pohanským symbolům Vánoc, zřejmě proto, že hvězdy od dávnověku byly pokládané za mocné nebeské bytosti, které mohou ovlivňovat osudy lidí. Objevení nové hvězdy na obloze bylo vždy pokládáno za předzvěst důležité události. Zatímco pohané uctívají pentagram, u křesťanů se k Vánocům pojí hvězda betlémská.
Stromeček
Ozdobený stromek tak, jak ho známe dnes, je tradicí poměrně novou, ale sama symbolika jehličnatých větviček doprovází zimní svátky už dlouho.
Často se říká, že vánoční stromeček k nám přišel od Germánů, jehličnany však patřily už ke keltským oslavám Yule. Krom boha Slunce se oslavovala například i božstva Cernunnos, Mabon, Bohyně - panna, trojjediná bohyně atd. Svátku se neříkalo pouze Yule, ale na některých místech například Maul, Gheul, Alban Arthuan atd.
Do našich krajin se vánoční strom dostal až o mnoho později z Německa. Tam měl funkci ochrany a proto se stavěl na vesnicích a ve městech. I koledníci rozdávali větve jehličnanů, které byly ozdobené.
Možná, že právě u těchto koledníků lze hledat kořeny toho, proč se později začal vánoční stromek zdobit.
V Německu se stromek zavěšoval taktéž jako symbol ochrany nad štědrovečerní stůl, avšak obráceně - špičkou dolů. Údajně první zpráva o ozdobeném stromečku, na kterém byly svíce, je zapsána v brémské kronice z roku 1570.
Poprvé v Čechách byl vánoční strom pravděpodobně vztyčen v Libeňském zámečku v roce 1812. Nechal ho tam postavit tehdejší ředitel Stavovského divadla pan Jan Karel Liebich. Od této doby se začal tento zvyk šířit dál hlavně u tehdejší "smetánky". Tento stromeček však nebyl ozdoben ani jednou svíčkou. Do domácností pronikly stromečky až koncem devatenáctého století.
Vánoční poleno
Zvyk pálení vánočního polena Čechy obešel, ale v Evropě byl mnohem rozšířenější, než je dnes tradice zdobení stromku.
Pálení vánočního polena je evropský vánoční zvyk předkřesťanského původu. Poprvé zmiňuje vánoční poleno Martin Dumiense, biskup z Bragy, v 6. století ve spise De correctione rusticorum. Píše, že lidé v jeho diecézi vylévají na špalek v ohništi víno a pokládají na něj ovoce. Zvyk se dlouho držel v jižní, západní a severní Evropě a během 19. a 20. století na většině míst zanikl, v některých částech Španělska a Portugalska však existuje dodnes.
Vánoční poleno také patří k novopohanských oslavám Yule - Vánoc. Původně se jednalo o rituál spojený se zrozením nového slunce o zimním slunovratu a magicky měl zajistit plodnost a ochranu.
Poleno z dubu se zpravidla vybralo o předchozím slunovratu (někdy se uvádí naopak poleno čerstvě uříznuté). Nesmělo jít o poleno koupené. Bylo s velkou slávou doneseno do domu. O Štědrém dnu jej hospodář položil do ohniště. Na znamení oběti se za odříkávání modliteb pokropilo olejem, posypalo solí, polilo svařeným vínem. Ozdobilo se borovými větvičkami se šiškami. Mezi větvičky se mohla přidat i přáníčka do Nového roku, napsaná na proužcích papíru. Poleno se pak na začátku Vánoc na oslavu Cesmínového a Dubového krále se zpěvem zapálilo. V některých rodinách jej zapalovaly mladé dívky třískami z loňského polena. Jinde měla tuto čest matka. Hospodář se pak staral, aby poleno hořelo po celou dobu svátků.
Zbytek polena a popel mohly být uschovány, aby po celý rok chránily domov před bleskem, zlými silami a ďáblem. Výběr druhu dřeva, způsobu jeho zapálení a doby hoření byl hotovým rituálem, který se kraj od kraje lišil. Velká ohniště byla časem nahrazena menšími krby a kamny. Velké poleno se vyměnilo za polínko, ozdobené svíčkami a větvičkami, umístěné doprostřed stolu jako vánoční dekorace…
Ve 20. století se ve Francii vánoční poleno transformovalo ve vánoční moučník buche de Noël.
Autorka: Petra Neomillnerová
Foto: internet
Žádné komentáře:
Okomentovat