Vnuk měl na našem hospodářství psa Oriho. Když se odstěhoval, bylo mému muži smutno po vnukovi a i po psovi. Dost si na něj zvykl. Pes s ním chodil po dvoře, mazlil se a chtěl stále hladit.
V sobotu jsem na FB viděla fotky starší fenky zlatého retrívra. Páníček jí zemřel a bylo jí smutno. Musím přiznat, že vidím na FB spoustu psů, ale tohle byla láska na první pohled.
Sára, jak se jmenuje, je už starší dáma a vyhovuje tempu chůze mého muže. Je moc hodná a přítulná. Myslím, že bude muži dobrou kamarádkou a nebude jí už tolik smutno, protože na hospodářství stále někdo je a muž ze všech nejdéle.
V neděli přijela se svými dočasnými opatrovníky. Ti mají doma dost svých psů a Sáru už si k sobě nemohli vzít. Byla tak odkázaná na to, že žila u domku svého zemřelého pána a opatrovníci jí jezdili krmit a venčit.
Hned se u nás chovala jako doma a všichni z rodiny si jí oblíbili. Střídavě s ní chodí na procházku, ale ona už moc neujde.
Jen jí na dvoře rozčilují kočky, kterých je tam hodně. Zvykly si chodit na mléko, když se dojí.
A ještě jí zlobí nutrie. Jinak si třeba drůbeže vůbec nevšímá. Prý na ní byla zvyklá.
Kočky utečou a nutrie jsou za plotem v ohradách. Nemůže se nikomu nic stát.
Tak máme nového člena rodiny.
Snaží se smát nebo chytat bronz ?
Z procházky si přinesla klacek a trochu špíny. Manžel říkal, že musela vlézt do každé louže.
Je kouzelná! 
Žádné komentáře:
Okomentovat