Moje nemocniční anabáze 3

V úterý ráno mě vzali na UZ žil nohou. Z toho jsem měla trochu obavy. Myslela jsem, že tam bude nějaký problém. Ale bylo to naopak. "Trubky" čisté, žádný zádrhel. Měla jsem z toho velkou radost.

Odešla mi domů babi Š. a ještě jedna paní. Babi byla ráda, protože měla jít domů už v pátek a nevyšlo to. Lékařům se nelíbilo hojení rány po výměně kardiostimulátoru.

Dlouho jsem sama nebyla. Přišla jedna starší paní s trombózou (jak se později ukázalo na UZ).

Postele po odcházejících pacientkách přišli převléknout dva mladíci, kteří studují stř. zdravotní školu a odbývali si praxi. Už k nám chodili v pondělí a ještě ve středu.

V tom přistával vrtulník. Jeden z nich se nabídl, že mi ho vyfotí, ale nemá foťák. Já ano! Jenže než jsem vytáhla foťák, byl vrtulník za naším pavilonem. Moc jsem si ho chtěla vyfotit.

Odpoledne jsem tedy vyjela výtahem do 6. patra a šla hledat helioport. Byl na střeše jednoho bloku. Vedly k němu schody. Bála jsem se, aby na mě někdo nepřišel a nevynadal mi, proto jsem ho vyfotila zezdola z okna.

Větrný rukáv. Lépe helioport nešel vyfotit.

Přikládám plánek nemocnice. My jsme byly v pavilonu č. 2, č. 13 se stavělo a helioport je označen modrým čtvercem na pavilonu č.5. (Vypůjčeno ze stránek nemocnice v Havl. Brodě).

Ještě vám dlužím fotky z ranního svítání.

Líbily se mi barvy mráčků.

Sluníčko se klube z mraků.

Na protějším pavilonu se opět pracovalo.

Ráno byla porada a pak se dělníci vrhli do práce.

Ve středu, na sv. Václava, přijeli na návštěvu manžel, dcera a vnučka. Alespoň trochu zpestření do všedního dne (i když svátečního; v nemocnici jsou všechny dny stejné, zvlášť víkendy).

Tentokrát se vyprovázení k výtahu obešlo bez setkání s lékařem.

Ráno jsem vyfotila svítání a čáry od letadel na obloze. Ta létala nad Brodem často. Náměšť nad Oslavou i Čáslav není tak daleko.

Pokračování příště...

Mějte hezký večer!