Na sobotu 30. září jsme byli pozváni k dceři, kde se s celou velkou rodinou oslavovaly a zapíjely obě vnučky. Lidí tam bylo jak o pouti, jídla a pití také.
Nepiju, nekouřím, neslyším, tak hodování nebylo nic pro mě. Když jsem si vzala naslouchátko, byl to takový kravál, že jsem ho musela vyndat. Víc zvuků najednou se s "uchem" nedá poslouchat.
Zatímco se všichni veselili, vzala jsem kočárek se starší pravnučkou a jela na procházku. Šel se mnou vnuk, tak nám cesta ubíhala a hezky jsme si popovídali.
Namířili jsme si to ke kapli sv. Anny, protože jsem tam ještě nebyla a to místo mě zajímalo.
Milou Adélku jsem vydrncala přes šutry na cestě. Sama jsem musela dávat pozor, abych nezakopla. Ještě, že jsem se držela kočárku. Bylo to trochu do kopce, ale stálo to zato.
(Podle portálu www.dedictvivysociny.cz se ke kapli váže tato legenda: Legenda vážící se ke kapli svaté Anny praví, že v dávných dobách se jediný syn zdejšího zemana ztratil. Třetí noc od pohřešování se chlapcově matce zdál sen, v němž jí žena podobná sv. Anně na obraze v chotěbořském kostele poradila, kde chlapce hledat. Chlapec byl v zuboženém stavu skutečně nalezen. Na radu ženy ze snu vykoupali chlapce ve studánce v údolí a hoch se uzdravil. Zeman z vděčnosti vystavěl na obou místech kaple: na místě nalezení kapli svaté Anny a u zázračné studánky kapli svaté Trojice).
U kaple jsem udělala pár obrázků a jeli jsme zpátky, aby se dostalo i na další adepty vození kočárku. Druhé prarodiče jsme potkali na cestě s mladší pravnučkou.
Když jsme se vrátili, bylo vidět, že někteří strýcové vnuček už další generaci řádně zapili. 
Krásně vybarvený javor kousek od domu dcery.
Kaple sv. Anny.
Výhled od kaple na pásmo Železných hor.
Mějte krásný den! 
Žádné komentáře:
Okomentovat