Sáhla jsem po zbrusu nové knížce Ivanky Deváté - Kde spí lufťáci. Potřebovala jsem něco na odlehčení. Opravdu jsem se pobavila. Zvlášť se mi líbil konec knižky. Chechtala jsem se u ní v posteli, že hrozilo, že se smíchy udusím.
Trochu se "pomstila" (laskavě) svému bývalému manželovi v kapitole: Titulování mistra.
Anotace vydavatele:
Protože luftu, přesněji čerstvého vzduchu, je ve městě proklatě málo, zavede vás oblíbená česká spisovatelka na hory, k rybníku, k moři… A spát se bude všemožně - pod širákem, ve stanu, horské boudě, na chatě či chalupě, ale i pohodlně v hotelu a penziónu. A protože jsou chvíle, kdy člověk unikne z každodenního shonu, tak vzácné, pojí se k nim i spousta milých a úsměvných vzpomínek. Vzpomínek na blízké, rodinu, přátele a kolegy, kteří zrovna byli lufťáky.
Citace z knihy: "Na slapské chatě nechyběly nejdůležitější letní rekvizity, to jest voda, slunce, les, kamarádi, kolegové a jejich rodiny, myslím, že i pingpongový stůl tam byl. A čeho bylo nejvíc - lesních jahod. Jenže na každou jahodu připadala tři klíšťata. Byla patrně umělecky založena, protože po hercích byla jako divá."
Motto autorky: Čerstvý vzduch a humor jsou lékem na všechno. To podepisuji!
Obrázek: internet
Žádné komentáře:
Okomentovat