Před dávnými časy, ještě za panování králů z rodu Přemyslovců, stával tam, kde je nyní ves Bílek, zemanský dvůr nazývaný Přechod, protože se před ním přecházelo přes řeku Doubravku. Tento dvůr patřil Jitce a Údolenovi, sirotkům po pánu z Dolan. Oba tito sirotci si svou přívětivostí a dobročinností získali brzy srdce všech, kdo je znali. Nejvíce je však miloval rytíř Jan Kokot, který byl věrným přítelem starého pána z Dolan. Po jeho smrti se stal opatrovníkem a rádcem obou sirotků.
Rytíř Kokot velel stráži, která hlídala české hranice, aby zabránila vpádu nepřátel do země po Liběcké stezce. Celé okolí mu tedy muselo být poslušno.
Na hradě Sokolově, níž nad řekou, vládl tehdy rytíř Mikeš. Byl to násilník a lakomec, který již dlouho toužil zmocnit se Přechodu. Věděl, že by tam bylo nejlepší místo k zastavování pocestných a k vybírání poplatků za přechod řeky.
Ukrutný Mikeš se však bál rytíře Kokota, a proto útok na Přechod stále odkládal na dobu příznivější. Zatím přepadával pocestné a formany, které olupoval nebo na nich vymáhal výkupné. Sedlákům zajímal dobytek a kradl nebo ničil úrodu. Kdykoli ho chtěl některý sousední rytíř potrestat a přitáhl se svým vojskem k sokolovu, zavřel se Mikeš na svůj nedobytný hrad a čekal v pohodlí, až netrpělivý a unavený nepřítel odtáhne, načež jeho hrozné řádění začalo znovu.
Jednou se spojilo několik sousedních rytířů pevně rozhodnutých Mikše zajmout a po zásluze potrestat. Přitáhli se svými vojsky k Sokolovu a ze tří stran jej obklíčili. Čtvrtou stranou přiléhal hrad k hluboké propasti, na jejímž dně hrozivě hučela Doubravka.
Mikeš byl v úzkých, ale odvaha ho neopustila. V noci se spustil se svými zbrojnoši po lanech do propasti, přepadl odzadu nepřítele, jehož pozornost byla obrácena pouze k hradu, způsobil zmatek v jeho rozespalém vojsku a snadno ho zahnal na útěk.
Mikšovo řádění mohlo tedy nerušeně pokračovat dál.
Zprávy o činech loupeživého rytíře z hradu zvaného Sokolov se donesly až ke králi, který rozkázal rytíři Kokotovi, aby Mikše potrestal. Rytíř Kokot hned začal stavět proti Mikšovi silné vojsko a současně dal hrad Sokolov tajně hlídat, aby věděl o Mikšových plánech. Brzy mu bylo oznámeno, že chce Mikeš přepadnout dvůr Přechod a zajmout oba sirotky Jitku i Údolena.
Kokot se proto vypravil s částí bojovníků do Přechodu. Zbytek vojska ukryl jako zálohu blízko Sokolova.
Jakmile Mikeš se svými zbrojnoši opustil hrad, záloha mu odřízla cestu zpět. Rychlým nočním pochodem dorazili lotři k Přechodu. Tam bylo vše zdánlivě pohrouženo do hlubokého spánku. Sotva však zahájil útok, vrata dvora se roztáhla a nádvoří zaplálo ve světle četných pochodní. Kokotovi bojovníci vyrazili na překvapené útočníky, kteří se dali na útěk ke svému hradu. Tam však již čekala Kokotova záloha. Mikšovi bojovníci brzy poznali marnost svého boje a začali odhazovat zbraně. Někteří se vrhli ze skal do Doubravky, kde nalezli svoji smrt. Jiní se rozprchli po lesích. Jen Mikeš se sám, ač těžce zraněn, zoufale bránil obrovské přesile. Nakonec však byl přece jen přemožen a spoután.
Vítězové začali prohledávat hrad, doufajíce, že naleznou Mikšovy velké poklady. Celý hrad prohledali, dokonce i zdi pobořili, ale nicnenašli.
Teprve když Mikeš cítil, že se blíží jeho poslední hodina, prozradil, že skrývá své poklady v kožených pytlích v jeskyni nad řečištěm Doubravky, jejíž vchod je zakryt roštím a kamením.
Bylo tam nalezeno skutečně velké bohatsví a podle Mikšova přání byla pak jeho mrtvola do této jeskyně uložena.
Její klenba se zanedlouho propadla, zasypala mrtvolu a na tomto místě vznikla tůň, které se od té doby říká Mikšova jáma.
Mikšovy poklady byly pak podle králova rozhodnutí rozděleny mezi lid a Jitku s Údolenem. Sirotci využili bohatství k založení dvou nových dvorů, které se podle nich jmenují Jitkov a Ouloleň.
Ilustrace: Kamila Dvořáková, Eva Caklová
Čerpáno z těchto materiálů:
Chotěboř, 2001
Staré pověsti Chotěbořska, 1992
Pod Železnými horami, 1958
Žádné komentáře:
Okomentovat