Konečně se mi podařilo někoho nachytat na našem krmítku. Se sýkorkami nemám vůbec šanci, ale tenhle kos se nebál a vydatně se ládoval slunečnicí. Mohla jsem za oknem chodit, jak jsem chtěla, nic ho nevyvedlo z klidu. Nyní sedí nabaštěný na nedalekém stromě a zažívá.
Fotky přes sklo nejsou nic moc. Navíc mi je včera zaplácal sníh, jak se tu činilo.
Žádné komentáře:
Okomentovat