Děti s rodiči dlouho nevydrželi bez kocoura. V neděli se všichni objevili s šedým klubíčkem v náruči. Zpočátku byl kocourek trochu vyděšený, kam že se to dostal. Ale brzy si zvykl a zvědavě začal propátrávat okolí. Bydlí oficiálně nahoře u mladých. K nám (dědovi a mě) chodí na návštěvu. Prosmýčí všechny kouty, ale chovat se moc nechce.
Dřív jsem o něm nechtěla psát, protože jsem chtěla přiložit fotku. Jenže to byl úkol skoro nemožný. Buď byl zalezlý pod nebo za nábytkem, nebo pobíhal sem a tam. Živý je tedy až až.
Konečně včera byl večer unavený a usnul v mém křesle. Na druhé fotce mžourá, protože jsem ho probudila bleskem.
Když se trochu prospal, vyrazil na další obhlídku. Konečně se mi ho podařilo trochu lépe vyfotit, když se uvelebil v jídelně na lavici.
Není k pomilování?
Bylo nám řečeno, že je to Bristká modrá kočka. Mě osobně je to jedno, hlavně, že máme zase živé zvířátko. Bez starého kocoura tu bylo smutno.
Žádné komentáře:
Okomentovat