Roku 1553 koupil chotěbořský cech soukeníků místo pro valchu na řece Doubravce. Sloužila k namáčení sukna zhruba až do roku 1870, kdy byla na jejím místě v Mariánském údolí zřízena brusírna skla.
Na skále nad brusírnou stál ztrouchnivělý kříž, který připomínal jeden z krutých Rašínových činů. Na tomto místě byl zastřelen na Rašínův rozkaz stařec, jenž spílal krutému pánu za zneuctění své vnučky.
Ke kříži se váže také tento příběh.
Majitel mlýna a brusírny měl jediného syna. Tomu však broušení skla k srdci nepřirostlo, spíše pitím, tančením a ostaní zábavou marnil svůj čas a vlohy. A když už konečně zavítal na Valchu, místo sklářství chodil lovit.
Jednou si takhle vyšel s kamarády a padl jim do oka kříž, na kterém se usadila líná vrána. Tu se začali chlapci sázet, kdo ji sestřelí.
První začal brusičův syn. Zazněla rána. Ozval se vrány křik a temný praskot. Kříž se s lomozem sunul dolů. Všichni začali utíkat, pouze střelec zůstal v ohromení stát, a proto ho trám zasáhl přímo pod koleno.
Zranění nebylo těžké, brzy začal chodit o holi. Tu však přidružila se další nemoc, sněť. Jeho stav se zhoršoval a nebyla žádná naděje na uzdravení.
V ty chvíle si uvědomil, že to byl boží trest za jeho prostopášný život. Rozhodl se dát za svá provinění do chotěbořského kostela křišťálový lustr, který sám vybrousí.
Pracoval ve dne v noci, ve snaze dílo dokončit. V den odevzdání lustru zemřel.
Brusírna v Mariánském údolí byla zničena povodní roku 1883.
Ilustrace: Kamila Dvořáková, Eva Caklová
Čerpáno z těchto materiálů:
Chotěboř, 2001
Staré pověsti Chotěbořska, 1992
Pod Železnými horami, 1958
Žádné komentáře:
Okomentovat