Poslední měsíc se potýkám s nepříjemnými zdravotními problémy. Moje levá kyčel se rozhodla, že mi zase překazí plány. Takto zkouší moji trpělivost a odolnost od roku 2017. Vždy si za čas vzpomene na moji maličkost a zlobí.
Když tak večer koukám na naší Bessy, říkám si, že bych se takto chtěla mít. 
Nemá žádné starosti, jen o to, aby měla co do bříška a aby jí neproklouzli páníčkové, abys nimi mohla na pole. Samozřejmě, že o mě také jeví zájem, ale ten je čistě zištný. Ví a sleduje, že když jdu do špajzu, že tam jsou psí pamlsky. Už jí mám v momentě za zadkem. Jejímu psímu pohledu se ale nedá odolat. Ještě se snaží během dne "vyžebrat" pár piškotů.
Jinak se o nic jiného nestará, stále někde pospává. V létě jsme jí koupili nový pelíšek. Napřed jím pohrdala, ale nyní mu přišla na "chuť". Sní na něm své psí sny, v duchu asi honí kočky, protože ze spaní trhá packami a poštěkává. Jinak neuvěřitelně chrápe. Skoro jako já.
Nic jí nebolí, nic jí nechybí. Sice někdy "filmuje", že jí bolí noha, ale jak vidí kočku, je bolest zapomenuta a kočka prohnána.
Ale celá rodina jí miluje a má radost, když je vítá. To ona umí. Je velmi přítulná, někdy až moc.
Někdy nám sice "vynadá", ale to jen, aby jsme si moc nevyskakovali.
Jak vidí auto, že má otevřené dveře, hned je v něm. Třeba i cizím. Hrozně ráda se vozí.
Jó, to je život! Chtěla bych být chvíli naše Bessy. Jen třeba kvůli té zpropadené kyčli.
V noci si přijde lehnout na deku vedle páníčkovy postele a hlídá. Když už jí to na dece nebaví, jde zpátky na svůj pelíšek.
Žádné komentáře:
Okomentovat