Ilse

Teta Ilse

24. července 2008 v 16:36 |  Vzpomínky 
 

 

Bydlela vedle nás v Josefodole. Sice to nebyla moje pravá teta, ale malému dítěti je to jedno, říká "teto" skoro každé ženě.

Byla národností Němka, jako mnoho okolních obyvatel českého pohraničí. Proto její čeština nebyla dobrá, ale já jí rozuměla. Navíc jsem se v útlém věku naučila německy, rozuměla jsem i všemu, co si povídala s babičkou. Byla malé, zavalité postavy; neurčitého věku a hrozně upovídaná. Moje babička byla spíš samotářka a nemluvná, tak jí teta svým švitořením štvala. Většinou babičce barvitě líčila svůj momentální zdravotní stav, to babička přímo nesnášela.

Teta byla zaměstnaná jako domácí dělnice u Jablonecké bižuterie. Foukala na zvláštním zařízení perle. Vydržela jsem se na ní dívat celé hodiny. Bohužel k tomu jsem neměla často příležitost, protože teta pracovala jen, když jí hořel termín odevzdání práce. 

V době mého dětství hodně lidí pracovalo podobným způsobem - domácí dělníci. Buď perle foukali nebo speciálním nožem řezali na jednotlivé korále. Část lidí pracovala v dílně, kde se perle také foukaly, řezaly a v kovových bubnech se barvily zlatě nebo stříbrně.

Pokusím se popsat postup výroby. Perle se foukaly nad benzínovým hořákem ze skleněných trubiček, které byly duté. Hořák stál na stole, který měl pod deskou umístěný měch. Teta vzala skleněnou trubičku, nasadila na jeden konec gumovou hadičku, která byla připojená k měchu. Druhý konec trubičky nahřála nad hořákem a zatavila ho. U hořáku byla upevněná mosazná forma na perle. Byly to dvě čelisti umístěné proti sobě. Uvnitř byly vyhloubeny jamky (nevím, jak bych to líp popsala), pokaždé měly jiný tvar, podle toho, jaký vzor se zrovna foukal. Teta nahřála nad plamenem trubičku a když bylo sklo polotekuté, dala jí do formy, sešlápla pedál, který ovládal čelisti formy, zavřela ji, sešlápla pedál měchu (tím se vháněl do trubičky vzduch) a perle se vyfoukly do požadovaného tvaru. Bylo to trochu náročné na koordinaci pohybů, ale to se dá naučit. Na pohled je to velmi jednoduché. :-)))

Pak rozevřela čelisti formy, vyndala trubičku a za vyfouklými korály znovu zatavila konec. Tyhle vyfouklé trubičky skládala do krabičky. Pokud měla hotový požadovaný počet (myslím, že se to počítalo na kila), odvedla ho do dílny nebo k jiné domácí dělnici, která trubičky rozřezávala. Sama perle neřezala, ale ukázala mi, jak se to dělá.

Jeden Němec, z chalupy nad námi, mi vyfoukl i miniaturní číšky na víno. Byly sice spíš pro panenky, ale mám je schované na památku. Nevím, jestli se dnes ještě takto perle foukají. Lidé, kteří to dělali, již umřeli. Možná to dělají stroje. Škoda. Pro dětské oči to byla nevšední podívaná.