Vzpomínky na dětství a školní léta
13. září 2008 v 15:00 | Vzpomínky
Moje střípky aneb vzpomínky z dětství
V
Praze jsme bydleli v celkem hezkém bytě, v domě, který byl postaven
před 2. světovou válkou. Rodiče se tam přestěhovali kolem roku 1950. V
té době to byl moderní třípokojový byt s příslušenstvím, kuchyní a dvěmi
komorami. Měl jedinou chybu, v pokojích se topilo v kamnech. Zato měl
velikou přesíň (jezdila jsem tam i na kole). Pokoje byly také velké. Dva
(obývák a ložnici) obývali rodiče a třetí pokoj babička. U babičky jsme
spaly se sestrou. Kuchyň a špajz byly společné. V jedné komoře jsme
měly se sestrou ve skříňkách svoje věci do školy, knihovnu, stůl a
později skříň se šaty. Druhou komoru si otec zařídil jako svoji dílnu.
Ráda jsem se chodila dívat, když něco dělal. Obyčejně nějakou malou
opravu do auta.
Pokoje byly zařízené dobovým nábytkem. Na to měl otec talent a vkus. V obýváku jsem milovala ušák. Člověk do něj zapadl a mohl se oddávat snění.
Předsíň byla otcovou chloubou. Byla celá obložená modřínem. Na zdech visely parohy, staré meče a pistole. Vypadalo to jako na zámku. Viselo tu i velké zrcadlo a u něho stál stolek s telefonem.
Byt měl i malý balkon, ale ten, bohužel, vedl do nevábného dvora. Skladovali jsme tam uhláky.
Bydleli jsme v 1. patře, dům měl i výtah. Já jsem v něm mohla jezdit, až když jsem byla větší a dosáhla na knoflíky. Jinak jsem musela ťapat po schodech. Nejhorší bylo, když správcová myla schody. Neměla ráda, když se jí přitom lidi courali nahoru, dolů. Byla to taková správná ženská od rány. Nás děti měla v merku, a jak jsme prováděly nějaká alotria, už na nás hartusila.
V domě přes ulici byla hospoda. Ty byly ostatně v ulici čtyři. Ale tahle měla výborné pivo. Hospoda bzučela od rána do večera, stále bylo plno. Chodila jsem tam v neděli pro pivo k obědu. Samozřejmě, že jsem cestou upila.
Kousek od domu, na malém náměstíčku, byla mlékárna. Tam jsem ráno chodila s bandaskou pro mléko a pro housky. Mlékařka nabírala odměrkou mléko z velké konve a nalívala ho do bandasek. Později se mléko prodávalo v litrových lahvích. Celá mlékárna ráno voněla čerstvým pečivem.
Pro ostatní potraviny a zeleninu se chodilo na Veletržní třídu, kde bylo víc obchodů. Později tam postavili jednu z prvních samoobsluh. Otevření byla velká sláva, natáčela to i televize.
Na náměstíčku, kde byla mlékárna, rostlo pár stromů. Jinak to byl takový plácek, kde jsme s dětmi hrály. Nejvíc jsme na jaře cvrnkaly kuličky. Nebo jsme skákaly panáka.
Později bylo náměstíčko upraveno jako parčík. Byly vysázeny nové stromy, zaseta tráva, objevily se cestičky a lavičky.
Do školy jsem začala chodit na Strossmayerovo náměstí. Naproti stojí kostel sv. Antonína.
Ze začátku mé docházky byla škola jako jedenáctiletka. Potom se vyšší ročníky přestěhovaly na Dimitrovovo náměstí (dnes Ortenovo). Později byla na Letné postavena úplně nová budova, kde bylo gymnázium. Tehdy to byla SVVŠ (Střední všeobecně vzdělávací škola). Měla jsem tu čest tam studovat a složit maturitu. Ale to předbíhám. Třetí a čtvrtou třídu jsem navštěvovala v Šimáčkově ulici. Pak jsem se se spolužáky opět vrátila na "Štrosmajrák". Dodnes nevím, proč byla tahle rošáda. Moje študování na základní škole mělo různý průběh. První třída mě vyloženě nebavila a nezajímala. Neustále jsem se místo vyučování courala po ulicích. Fascinovali mě popeláři. Dokázala jsem je doprovázet celou dobu, než naplnili kuka vůz a odjeli na skládku. Potom jsem se zklamaně vrátila do školy, kam mě ráno matka odvedla.
Pokoje byly zařízené dobovým nábytkem. Na to měl otec talent a vkus. V obýváku jsem milovala ušák. Člověk do něj zapadl a mohl se oddávat snění.
Předsíň byla otcovou chloubou. Byla celá obložená modřínem. Na zdech visely parohy, staré meče a pistole. Vypadalo to jako na zámku. Viselo tu i velké zrcadlo a u něho stál stolek s telefonem.
Byt měl i malý balkon, ale ten, bohužel, vedl do nevábného dvora. Skladovali jsme tam uhláky.
Bydleli jsme v 1. patře, dům měl i výtah. Já jsem v něm mohla jezdit, až když jsem byla větší a dosáhla na knoflíky. Jinak jsem musela ťapat po schodech. Nejhorší bylo, když správcová myla schody. Neměla ráda, když se jí přitom lidi courali nahoru, dolů. Byla to taková správná ženská od rány. Nás děti měla v merku, a jak jsme prováděly nějaká alotria, už na nás hartusila.
V domě přes ulici byla hospoda. Ty byly ostatně v ulici čtyři. Ale tahle měla výborné pivo. Hospoda bzučela od rána do večera, stále bylo plno. Chodila jsem tam v neděli pro pivo k obědu. Samozřejmě, že jsem cestou upila.
Kousek od domu, na malém náměstíčku, byla mlékárna. Tam jsem ráno chodila s bandaskou pro mléko a pro housky. Mlékařka nabírala odměrkou mléko z velké konve a nalívala ho do bandasek. Později se mléko prodávalo v litrových lahvích. Celá mlékárna ráno voněla čerstvým pečivem.
Pro ostatní potraviny a zeleninu se chodilo na Veletržní třídu, kde bylo víc obchodů. Později tam postavili jednu z prvních samoobsluh. Otevření byla velká sláva, natáčela to i televize.
Na náměstíčku, kde byla mlékárna, rostlo pár stromů. Jinak to byl takový plácek, kde jsme s dětmi hrály. Nejvíc jsme na jaře cvrnkaly kuličky. Nebo jsme skákaly panáka.
Později bylo náměstíčko upraveno jako parčík. Byly vysázeny nové stromy, zaseta tráva, objevily se cestičky a lavičky.
Do školy jsem začala chodit na Strossmayerovo náměstí. Naproti stojí kostel sv. Antonína.
Ze začátku mé docházky byla škola jako jedenáctiletka. Potom se vyšší ročníky přestěhovaly na Dimitrovovo náměstí (dnes Ortenovo). Později byla na Letné postavena úplně nová budova, kde bylo gymnázium. Tehdy to byla SVVŠ (Střední všeobecně vzdělávací škola). Měla jsem tu čest tam studovat a složit maturitu. Ale to předbíhám. Třetí a čtvrtou třídu jsem navštěvovala v Šimáčkově ulici. Pak jsem se se spolužáky opět vrátila na "Štrosmajrák". Dodnes nevím, proč byla tahle rošáda. Moje študování na základní škole mělo různý průběh. První třída mě vyloženě nebavila a nezajímala. Neustále jsem se místo vyučování courala po ulicích. Fascinovali mě popeláři. Dokázala jsem je doprovázet celou dobu, než naplnili kuka vůz a odjeli na skládku. Potom jsem se zklamaně vrátila do školy, kam mě ráno matka odvedla.
Samozřejmě, že následovala poznámka.
Červeným inkoustem. Škoda, že se můj notýsek nedochoval. To by bylo
počtení !!! Od druhé třídy jsem sekala latinu. Dostaly jsme novou
učitelku, která děti milovala. Dodnes na ni ráda vzpomínám - paní
učitelka Váchová. Pomohla mi dohonit zanedbané učivo z první třídy,
hlavně čtení.
V šesté třídě jsem měla dokonce na vysvědčení vyznamenání.
Zato sedmička a osmička, to bylo dílo. Puberta se mnou mlátila o sto
šest. Také mi nepřispěl rozvod rodičů. Dotáhla jsem to až na dvojku z
chování. Ani učení jsem moc nedala. Ale nakonec jsem se vybouřila a
devítka byla v pohodě. Zase jsem měla výborné známky. Po ukončení školní
docházky na základní škole jsem pokračovala na již zmíněném gymnáziu.
Trochu
odbočím. Jednou jsem šla do školy na oběd. Jdu po kraji chodníku. V
ulici zrovna jeden pán skládal uhlí. Tenkrát (už nevím přesně rok) se
ještě rozváželo vozem, který táhl kůň. A když jsem ho míjela, tak mě
hryznul do ramene. Nevím, co ho to popadlo. Asi měl hlad. Kočí mu
zapomněl pověsit na krk pytlík s ovsem.
Také v té době rozváželi ledaři po hospodách led s koňským povozem. Občas jsme se vozily tzv. "za vozem". Některý kočí byl hodný a kousek nás svezl. Jiný po nás práskl bičem.
Jo, jo, byly to krásné časy. Takové klidné. Aut jezdilo poskrovnu. Nikdo nikam nespěchal. Čas malin sotva zrajících.
Také v té době rozváželi ledaři po hospodách led s koňským povozem. Občas jsme se vozily tzv. "za vozem". Některý kočí byl hodný a kousek nás svezl. Jiný po nás práskl bičem.
Jo, jo, byly to krásné časy. Takové klidné. Aut jezdilo poskrovnu. Nikdo nikam nespěchal. Čas malin sotva zrajících.
Škola na Strossmayerově náměstí.
Foto: internet
Žádné komentáře:
Okomentovat